Muj "volny"den zacal tak, ze me vzbudila sefova mlacenim kostetem z kuchyne do stropu do nasi mistnosti, pze jsme praci zacinali uz v 6 rano a ne v 6:15 jak me bylo receno. Jen jsem zakroutil ocima, vzbudil Yovaneho, ktery jako jedinny se mnou dnes takhle brzo vstaval a sli jsme pracovat do kuchyne. Pripravili jsme jen "bagels" neco jako housky, dali si snidani a cekali na decka. Snidane mela zacit podle planu uz v 7 ! vsak prvni decko jsem videl az nekdy v 7:15. Prace celkem utekla, pomalu se proubouzeli i ostatni, ja usmudlal posledni kousek nadobi a bezel jsem si "rychlesbalit". Pri cisteni zubu na me krikl z venku Gustavo ze je cas, tak jsem sbalil vsech mych 5 svestek a hura na cestu.


Posadili nas kitchen staff do samostatnych dodavek, coz jsem maximalne uvital.V tech blbych school busech nebylo vubec zadny misto a navic sedet uprostred malych decek taky na klidu neprida. Ja jsem chytil snad nejlepsi misto ze vsech, pze predemnou v dodavce nebyla sedacka, tak jsem se tam mohl natahnout skoro cely. Jeste jsme zamavali sefovym a krocanum, kteri mimochodem s nama na vylety jezdit nechteji (strasne moc me to vadi a brecel jsem kvulitomu skoro celou cestu)a hura na cestu. Cesta ubihala docela v pohode, ja se chvili bavil snasi skvelou partickou, pak vsak postupne vsichni odpadavali, tak jsem vytahnul mobil a napsal domu. Jeste jsme zastavili na dalnicnim odpocivadle, udelali dalsi hromadu spolecnych fotecek, dokonce jsem si i poprve pokousel hrat s makrem. Cesta trvala asi 3 hodiny a po trech hodinach uz jsem z poza kopce spatril prvni oblouky v podani horskych drah. Tak a jsme tu, konecne! Vylezli jsme z Vanu, jeste jsem pokecal s braskou kterej me zavolal, to me kazdopadne zvedlo hodne naladu. Stado decek se pomalu vysoukalo ven a my meli uz pripravene stoly na nase krabice se svacinama pod tribunou nejakeho stadionu. S jidlem jsem to nejak neprehanel, bal jsem se aby me pozdeji nebylo spatne, tak jsem si dal banan a jablko a uz jen netrpelive cekal na rozchod. Ten byl snadn ekonecnej, pze tem deckam to vzdycky trva strasne dlouho Jeste jsme poslouchali klasicke pokyny pro vedouci od reditele Wagse,dostali listek a snad az po hodine jsme konecne dostali volno. To bylo pro me neco jako zelena pro formule.


S nasi partickou ja,Tomasz (PL), Alina (PL), Martin (SK) a Yovanhe (MEX) jsme se do parku skoro rozebehli. Ten prvni dojem byl kouzelnej. Vsude uplne naaadherna zelen, travnicky, fontany, baracky se suvenyrama v holandskem stylu, tulipany, snad jen kdyby to nekazili ti pretloustli americani tak bych rekl ze je to skoro dokonaly. Pekny, ale tohle je leda pro zensky , pze my jsme mirili hned na prvni horskou drahu na kterou jsme narazili. V zivote jsem na necem takovym nebyl, tak jsem se tesil jak malej kluk (to ale urcite porad jeste jsem ). Vypadalo to docela dobre, takova cervena horska draha, vsichni z toho jeceli, nechapal jsem proc. Fronta utikala docela rychle, ja s Tomasem a Alinou jsme se cpali skoro az do predu, vsak na prvni radu jsem si na poprve netroufnul. Pred namajel Tomasz a po dojezdu byl uplne vsoku skoro to nemohl rozdychat. Ja vim ze sebechvala smrdi (vid Anicko), ale veril jsem si teda na vic. S Alinou jsme se nacpali hned do druhy rady, odhodili bagly, priputali, pres ramena nam zavesili jakysi jisteni a dostali jsme OK, pokyn k odjezdu. Zacali jsme popojizdet a ja absolutne nevedel co me ceka. Jeli jsme kousek po rovince, zadny kopec nahoru a sesup jak jsem ocekaval, jen rovinka. Po chvili jsme zastavili, asi na 10 vterin, ja krecovite rukama sviral uchyty, skoro az do krve. Srdce jsem mel az v krku a skoro jsem ani nedychal. Pak pod nama neco silene zasycelo a z reproduktoru nad nama se jen dabelskym hlasem ozvalo "GET READY, HERE WE GO" ...


... to co nasledovalo potom se snad slovy ani neda popsat. Po dvou vterinach jizdy jsem zacal litovat toho ze jsem si s sebou nevzal nahradni trenky.Vystrelili jsme z fleku silenou rychlosti, takovy zrychleni jsem si nepredstavoval ani v mych snech. Asi jako letadlo ale mozna 5x rychlejsi. Ja jsem od samyho zacatku zacal rvat jako mala holka a rval jsem snad asi celou cestu, mozna vic nez Alina vedle me pze jsem ji vubec neslysel. Vystrelili jsme do kopce mozna 40 metru vysoko a pak zase kolmo k zemi, pak nahoru dolu, tocilo se to dokola ze jsem chvilema nevedel kde je nahore a dole. Po 30 ti vterinach jizdy jsme konecne dorazili do depa. Ja naprosto ohromenej a vyklepanej vylezl z vlaku, slzy jsem mel po cely tvari, bylo to snad mych nejlepsich 30 vterin v zivote. Uzasny. Na strankach jsem se docetl ze vystrelovaci rychlost je asi 120 km/h a zrychleni trvalo tak maximalne 3 vteriny. Venku jsem jeste potkal na kluky, kteri na tom byli podobne jako ja. Nepopsatelny zazitek z me prvni horske drahy v zivote.


Skoda ze jsem z toho byl tak vyklepanej pze jsem se zapomel podivat na fotku u vychodu kde foti lidi na draze. Kluci rikali ze jsem vypadal opravdu desive Naprosto ohromeni jsme bezeli k dalsim horskym draham, velka stara celo-drevena horska draha (snad jen retez a voziky nebyly ze dreva),vypadala skoro jako by ji postavil sam George Washington :) To po prvnim zazitku s 3-roky stare drahy bylo opravdu nudny a ja se spis bal aby to s nama dorazilo v bezpeci do konce :) Pak jsme vyzkouseli dalsi dreveny, opet nuda, jsem si pripadal jako ve filmu s Mr. Beanem jak jel na horske draze a usnul u toho Bylo hafo moc teplo a hic tak jsme si vystali opravdu dlouhou frontu na takovou velkou lod ktera vyjede do obrovskyho kopce, ze kteryho se spusti dolu a dole narazi do vody, ktera nas obrovskou vlnou uplne zalije. Uzasny ochlazeni ktery jsem ocenil maximalne, jen jsem trochu nadaval na ceduli s napisem "shoes required all time" pze me do mych glad krasne nateklo Tri hodky utekly skoro jako 3 minuty a my museli jit ven pred branu na kontrolu. Tam jsem zavolal znova domu a po chvili opet mirili na dalsi drahy. Jedna draha, takovy sedacky bez podlahy, na tu jsme si vystali hned prvni radu. Sundal jsem si radeji boty, ne ze by me nejak stvalo kdybych je ztratil, ale kdyby to nekdo dole koupil myma gladama tak me muzou asi rovnou zavrit To bylo taky uzasny, nepopsatelny. Ne tak rychly jako muj sampion, ale o dost delsi a mnohem rozmanitejsi. Opet jsem rval jak mala holka (jinak se to proste nedalo)Nasledoval dalsi meeting s vedenim, kde jsme dostali 10 babek na veceri, dokonce i my support staff. Ja je vsak jako klasicky za nic neutratil, takze to bylo uz podruhe co jsem se vratil ze zabavniho parku bohatsi nez pred odjezdem Jinak listek do parku stal asi 46 babek se skupinovou slevou, ale ty penize za to stoprocentne stoji. Kdyz si predstavite ze date 800 za celodenni ve Spindlu...


Po meetingu jsme se vydali do muzea (tovarny) na cokoladu. Ja nadrzenej z horskych drah jsem tam spis usinal, nez nejak obdivoval ty tuny cokolad co tam jsou vsude kolem,skoda ze ve sladkym nevyzivam. Narozdil od tebe ZE Zpatky v parku jsme se proste museli vratit k nasi prvni horske draze,ta byla naprosto nejlepsi, skoda ze jsem si ji vybrali jako prvni pze ty ostatni nam pak prisli nudny I pri druhe jizde, kdy jsem vedel co me ceka, jsem rval stejne jako na zacatku. To uz se blizil konec, taky se uz pomalu ztmivalo a my jeste udelali par dalsich poslednich fotek na pamatku. Nakonec uplne znicen, moje hlasivky jsem skoro necitil a vyrvanej jsem byl snad jeste vic nez po koncertu KoRn, jsme se skoro rozpadli v aute a vyrazili zpet.


Tenhle  den byl zatim nepochybne ten nejlepsi na pude Spojenych statu (pokudnepocitam prvni okamzik, kdy jsem vylezl z podzemi metra do ulic NewYork City) a urcite jeden z nejlepsich v mym zivote. KONECNE se me vratila skvela nalada a usmev na tvar. Po HODNE dlouhe dobe je to presne to co jsem potreboval. Naladu me nezkazilo ani pomysleni na navrat ke krocanum a sefovym (bez nich je tak krasne) a kazdodenni stereotypni nude a utrapam v kuchyni. Urcite bych se tam chtel nekdyvratit i s Vama protoze neco tak uzasnyho se neda popsat ani v tomhle nudnym Blogu. Mejte se pekne, teste se na fotky a diky vsem za podporu.