|
Tohle je (ne)deník. Není to deník. Spíš změť toho, co se mi momentálně honí hlavou. Je to o životě, o lidech, o sexu a někdy i o lásce. Je to o mě. |
11.Srpen 2007 |
Vyznání |
Tvým tichým vyznáním vyslyšels Nejtajnější a nejvroucnější prosby jejího srdce. V tu chvíli její tvář zůstala neprostupná, Ale v jejích útrobách se přitom tetelily stovky malých motýlů.
Poprvé cítím. Opravdu. Zatím, co se vpíjíš do mých duhovek Mé užaslé oči změní na výrazu. Oči ztvrdnou a zhrubnou. Bála se. Tolik se bála. Protože nikdy nebyla štastná.
Vyhlídka štěstí pro ní byla neznámou stezkou. Překrásným mýtem, v který věřila jako dítě. A vše dávno upadlo v zapomnění.
Ale pak, začala se ztrácet v těch bleděmodrých vesmírech. A pak začala se třást jako osika. A motýli třepotali křídly tak, že způsobili tajfun A rozechvěli její dech.
Brzy zmizel stín ironie před sluncem v její duši. Sebejistý úsměv zjih. Líbal jí tak dlouho, dokud z ní nesňal kombiné zvané Skepse. A střípky roztříštěné duše se začaly zacelovat.
Políbils anděla, Gabriela v kožené bundě. Líbal ses sám se sebou. Si volný, protože já nevlastním tvé srdce Já s ním jen půjdu ruku v ruce. |
posted by fly.apple.pie @ 11:05
|
|
|
|
|
|