|
 Tohle je (ne)deník. Není to deník. Spíš změť toho, co se mi momentálně honí hlavou. Je to o životě, o lidech, o sexu a někdy i o lásce. Je to o mě. |
| 11.Srpen 2007 |
| Vyznání |
Tvým tichým vyznáním vyslyšels
Nejtajnější a nejvroucnější prosby jejího srdce.
V tu chvíli její tvář zůstala neprostupná,
Ale v jejích útrobách se přitom tetelily stovky
malých motýlů.
Poprvé cítím. Opravdu.
Zatím, co se vpíjíš do mých duhovek
Mé užaslé oči změní na výrazu.
Oči ztvrdnou a zhrubnou.
Bála se. Tolik se bála.
Protože nikdy nebyla štastná.
Vyhlídka štěstí pro ní byla neznámou stezkou.
Překrásným mýtem, v který věřila jako dítě.
A vše dávno upadlo v zapomnění.
Ale pak, začala se ztrácet v těch bleděmodrých vesmírech.
A pak začala se třást jako osika.
A motýli třepotali křídly tak, že způsobili tajfun
A rozechvěli její dech.
Brzy zmizel stín ironie
před sluncem v její duši.
Sebejistý úsměv zjih.
Líbal jí tak dlouho,
dokud z ní nesňal
kombiné zvané Skepse.
A střípky roztříštěné duše se začaly zacelovat.
Políbils anděla, Gabriela v kožené bundě.
Líbal ses sám se sebou.
Si volný, protože já nevlastním tvé srdce
Já s ním jen půjdu ruku v ruce. |
| posted by fly.apple.pie @ 11:05
|
|
|
|
|
 |
|
