Při posledním článku, který jsem psal minulý pátek jsem se pěkně spálil. Rozčílilo mě, že při zveřejnění se text neuložil ani nezveřejnil, takže nálada, že bych se kopnul do koulí. Na můj vkus byl celkem dlouhý, ale co na plat. Uklidnil jsem se tím, že to tak mělo být.
Rozhodně angláni hokejem nežijí a pro některé z nich je to přežitek doby, ale co je nám do nich. Oni mají fotbal a my máme hokej. Abych se přiznal, nemám moc času se zabývat děním kolem a mile mě překvapilo, když jsem přišel z práce a Zuzka z postele křičela: "Daly jsme na prdel Finsku!" Tím jak byla zapálená, tak tím jsem se do toho rychleji dostal a v pátek po práci jsme nastartovali do Česko - Slovenské restaurace na zápas Česko - Slovensko.
Nechtěli nás tam pustit, protože z hospody lidi vypadávali oknama, jak byla napráskaná. Prosili jsme a ukecávali až nás nakonec nechal jít dovnitř. Uvnitř by jste rozhodně neslyšely padat špendlíky na zem. Jeden tábor slováků a druhý čechů duněly jak vítr před bouří. Nálada super, skandování, zpěv, mlácení pěstmi do stolu. Jen jsem čekal jak vyhrajem a všichni se tam do sebe pustíme. Napětí by se dalo krájet. Ale ustáli jsem to, ukřičeli jsme je, zaspívali hymnu a v poklidu se rozešli. Doufám, že mi to vyjde příští týden a dostanem se tam na finále a sejdem se ve stejný počtu jako minule. Přece jsem byly se slovákama ruka v ruce jakou dobu.
