Dneska jsem hodně naštvaný. Připravuji se na dovolenou v Čechách a ani si nedokážete představit jak se na to těším. Je to jako o Vánocích kdy jsem věděl, že dostanu super nový lego. Tenhle článek ale rozhodně nepatří k těm pozitivním. Je o shonu událostí který mě vytáčejí k šílenství a potřebuji je někde vypustit.
Hned po dovolený máme v plánu stěhování. To vyústilo po třech měsících úpěnlivého sténání mé přítelkyně, že nemůže vystást jednoho inda co mu ujeli jednou nervi a Sáře, která tady už nějakou chvíli roztahuje nožky a tráví tu přespříliš času. Co na tom, třeba s novýma spolubydlícíma slovákama bude větší sranda?!
Další věc o kterou se musím postarat a podělit s Vámi je práce. Chci dostat plný pracovní úvazek, nebo odejít. Pro šéfa je to pastva mít lidi, kteří pracuji 40 - 45 hodin týdně a může si je zavolat na jakoukoliv hodinu se mu zlíbí. Možná než se začnu starat, mohl bych se zeptat, jestli nevadí firmě, že spí se svými zaměstnanci.
Pokračujem v krasojízdě. Teď je 0:17 za sedm hodin v 7:00 mi letí letadlo. 1:47 mi jede poslední vlak, kterým se můžu dostat na letiště. První vlak jede pozdě, proto bych nestihl letadlo, a proto musím vyrazit teď a být pět hodin na letišti znuzen a opuštěn. To co mě doopravdy sere je, že se mi moje přitelkyně (dvouletá) řekne: "5:30 ti jede vlak." Kdybych se tím řídil, nestihl bych letadlo a mohl bych mu s úsměvem mávat z dálky. Navíc se musím půl hodiny hádat o tom, že vlak který nejede, jede a nakonec nejede. Ještě že jsem poslal šéfa s přesčasem do řitě a jel jsem si domů překontrolovat jak pojedu.
Teď jenom se rozhodnout, kde ji požádám o ruku? Někde v Čechách nebo zpět v Londýně?
