Posledních pár týdnů máme hádky na denním pořádků. Není to tak špatný, člověk se tak aspoň naplní adrenalinem a čas utíká mnohem rychleji. Ne, že bych byl z toho nějak nadšený, ale nic jinýho mi nezbývá tak se s tím hold budu muset srovnat nebo vypadnout.
Osobně si myslím, že výrazný chyby nejsou ve mě, ani v mých kolegách, ale v manažerech. "Každý dělá všechno." Takhle to funguje u nás. Když se něco posere, tak se vyhubuje všem, protože pravý by se stejně nedohledali. Když Chris nebo kdokoliv jiný dělá něco špatně, automaticky to všichni dělají špatně. To by se dalo přirovnat k tomu, že někdo z Vašich kolegů neustále kouří v práci na záchodě a dokud ho někdo nedopadne, tak bude šéf všechny kuřáky tyranizovat.
Pomocník manažera je taky mágů pán. Ten si představuje komunikaci stylem. Přijdu do práce. Rozhodnu se co budu dělat. Pak oběhnu všechny na směně a seznámím je s mojí představou o práci. A když se do něčeho konečně pustím tak zjistím, že už to udělal ten desátý kterýho jsem nenašel.
A co mě dojme nejvíc? Když mýmu manažerovi řeknu sebechytřejší důvod proč něco nebylo tak jak mělo, nebo že takovýmhle způsobem opravdu nejsme schopni dělat, ona vždy odvětí, že problém je v mojí angličtině. Připadá mi že mám práci pro inženýry. I kdybych neuměl anglicky tak by ji to trápit nemuselo, pro práci co dělám to není tak důležitý. Ale na druhou stranu, ona se ptá i anglánům co se tady narodily jestli umí anglicky. Ještě, že nejsem angličan. Asi bych se šel oběsit kdyby mi nějaká indka řekla, že moje rodná angličtina je mizerná. Ale já bych tenhle problém mohl vyřešit. Naučím ji Česky.
Zatim jsem tohoho nazoru, ze se snazi z nas dostat co nejvic, protoze jsme na zacatku. Asi to delaji i za tu cenu, ze ze sebe obcas udelaji blbce.
