Trochu jsem si zavzpomínal na český Velikonoce. Lítání po holkách s bráchou Davidem a dávat jim jednou za rok pořádný klepec byla sranda. Líbila se mi to nálada jaká tam kolovala a kolikrát bylo zajímavější zůstat a prohodit pár slov, než bezhlavě letět s myšlenkou tisíce vajíček. Taky jsme většinou končily kolem třetí hodiny. Ještě, že neznáme žádný mrchy, který by toho využili a zlili nás vodou.
Jednou se mi stal, že bráchovi pořád dokola někdo nabízel alkohol. Na rovinu. Byla to otrava to opakovat věčně dokola. "Je mladý, zdatný, rozumný, nebude si to kazit alkoholem!" Mám dojem, že poslední kudlu zabodla Lenka a její máma, když jsme si dávali slivovici."Dej mu jednu." říkala máma. A v tu chvíli mě napadlo, proč ne? Slivka je silná a hnusná, zakucká se a dá pokoj. "Rak mu ho dej." Panák se nalívá. Podává. Tři, dva, jedna, teď. Kopnul ho do sebe bez mrknutí oka a řekl si o další. Za Lenkou už nepojedeme.
Taky mi chyběla vybojovaná čokoláda, kterou můj žaludek vstřebával ještě několik týdnů potom. Ale to mě mrzelo do dnes. V našem hotelu byla velká schůze čokoládoven Cadbury a Milka. Co čekáte? Mám toho doma tolik, že ani nevím jestli to mám jíst. Dnes byl moc příjemný den.
