Cekej na toho, ktery ti neustale bude rikat, co pro nej znamenas a ze je dite dite stesteny, kdyz ma zrovna tebe.

Miluj ho, protoze on miluje tebe a bude te zrejme milovat navzdy.

Čas a slzy, ty se vlečou, lidi před nimi neutečou. Marné by to bylo zkoušet a o nějaký div se pokoušet.
Smutek slzy u mě lehko střídá, proč černou tvář stále někdo mívá. Rozpíjí se malování, proč někdy bolí milování. Však až jen ten, kdo lásku doopravdy chtěl, pak na všechno kolem zapomněl. Já nejsem zlá přec! Tohle je jen slupka tmavá, která je ale tak zrádná. Ve skořápce tvrdosti, choulí se dušička něžnosti...

Nasloucháme soustředěněji, přemýšlíme hlouběji, objevujeme zemi, kterou jsme nikdy předtím nepoznali. Potřebujeme jejich péči a vlídnost - a nalézat potěšení v objevu, že oni nás potřebují také...

Můj přítel je jako kůra obklopující strom, hřeje jako slunce v zimním dni, chladí jako voda v horkém dni, jeho hlas je zpěvem jarního ptáka, on je přítel můj a jeho zase já.

Chci být tvým přítelem na věčné čas bez ochubnutí či úpadku. Dokud se hory nestanou rovinami a řeky nevyschnou, dokud nebudou bouřky v zimě a déšť a sníh v létě, dokud se nebesa a Země nesmísí, do té doby tě neopustím.

Přítel - plný smíchu, jiskřící zábavou. Porozumí. Podrží tě, pokud máš opravdové problémy... a proto mě věnuj někomu mimořádnému...

Někdy v životě potkáš zvláštního člověka. Někoho, kdo ti změní život pouze tím, že je jeho součástí. Někoho, kdo tě natolik rozesměje, že nemůžeš přestat. Někoho, kdo tě přesvědčí, že existují zavřené dveře, které čekají jen na to, abys je otevřela. Někoho, kdo tě obejme když je ti nejhůř. Někoho, kdo ti utře slzy které ti stékají po tváři když je ti smutno. Někoho, kdo by pro tebe udělal všechno na světě a ty pro něho. Někoho, koho máš tak moc ráda, že nechceš aby ti odešel ze života a to nikdy. Někoho, kdo přesně ví, co si myslíš. Někoho, kdo v tobě čte jako v otevřené knize. Někoho, kdo je součástí tvého srdce i tvé duše. Někoho kdo o tobě ví úplně všechno, ale má tě pořád stejně rád...

Vždy je přece pro co žít... pro rodinu, pro přátele, pro něčí úsměv, nebo jen proto abyste viděli něčí štěstí, abyste viděli jak vychází a zachází slunce, abyste spatřili svit měsíce a hvěz které nesměle vykukují za mraky, abyste viděli jak padá sníh, abyste cítili jak vám kapky deště stékají po tvářích, abyste cítili něčí dotek, viděli štěnata jak si mezi sebou hrají, cítili teplo od slunce, mráz ze sněhu a to co cítíte když bosou nohou stoupnete na trávu, do vody či na jemný písek, to co cítíte když se na vás někdo podívá tak hluboce, že na to musíte myslet a toho člověka nemůžete pustit z hlavy, to co cítíte když vás někdo pohladí po tváři a řekne vám že vás má rád, že vás miluje, to co cítíte když si poprvé v náručí pochováte dítě, když poprvé spatříte svoje dítě, když poprvé vaše malé ratolest řekne máma, když se poprvé postaví na své nohy, když poprvé dostane jedničku... jsou to sice maličkosti a možná všední věci, ale jsou to věci pro které se již dá žít... nemyslíte??