Byl jednou jeden kluk, říkejme mu třeba Kvído. Kvído byl - a vlastně pořád je - sympaťák a studijní typ. Rád se bavil, ovšem poněkud normálnějším způsobem než většina jeho vrstevníků. Před alkohlem dával přednost knize a taktéž věděl, že na slečny bude mít ještě času dost a tak se vždy raději od studia odreagovával při nějakém sportu. Ani sprostě příliš nemluvil. Tak tenhle chlapec se jednoho krásného večera rozhodl rozšířit si obzory a vydal se na místo, o kterém již z hovorů lidí v jeho okolí slyšel, ale nikdy tam do té doby samozřejmě nebyl, neboť jeho žebříček hodnot byl samozřejmě uspořádán jinak. Šlo o Kamikaze All-inclusive club, dříve též známý jako Face-to-face nebo prostě "Fejs". Již u vchodu čistá Kvídova mysl poznala, že to bude chrám neřesti. Ne že by se mu to zrovna dvakrát zamlouvalo, ale za účelem všeobecného poznání přeci jen vstoupil dovnitř. A zde se Kvído zamiloval na první pohled. V průběhu večera několikrát a vždycky tak na patnáct minut, ale láska to byla jako trám. Ale popořadě. Bylo mu celkem horko a tak se rozhodl osvěžit se u baru něčím dobrým k pití. "Dobrý den, jednu zázvorovou limoádu.", řekl barmanovi. "Ty vole děláš si ze mě prdel? To tu nevedem.", odvětil vulgárně barman, což Kvída trochu pohoršilo. "Aha, promiňte. V tom případě si dám sklenku minerální vody Mattoni." "To tu sice mam, ale tak maximálně s tim meju kelímky. To tu nikdo nepije." "Dobře. Můžete mi tedy něco doporučit.?", zeptal se znovu Kvído. "Třeba vodku s džusem." Kvůli příliš hlasité hudbě Kvído špatně rozuměl a souhlasil. Naopak si ještě pochvaloval, že zde v tomto podniku ředí ovocný džus vodou, aby v pití nebyla tak vysoká koncentrace cukrů, všemožných sladidel a jiných chemických látek, které nejsou ve vysoké koncentraci vhodné pro zdravý životní styl. Naprosto nezaviněně tak spadl přímo do jámy lvové. Ovocný džus byl čím dál tím chutnější a alkoholu neznalý Kvído vůbec netušil, jak se v jeho krvi hromadí promile. Ale promile v krvi nebylo to jediné, co se v jeho těle hromadilo. Ani sebevětší světec není bezedná žumpa a tak se brzo přihlásil o slovo i Kvídův močový měchýř. Díky stále příliš hlasité hudbě opět došlo k nedorozumnění a Kvído špatně vyslechl navigaci k toaletám a po několika okamžicích stanul na střeše budovy. Romantiku krásného výhledu ale neustále narušovalo akutní volání Kvídova vesica urinaria. Bylo třeba jednat a tak také Kvído jednal. Začal uvažovat nad tím, co se to s ním dnes děje, že má tak ztížené sebeovládání a usoudil (teď už můžeme říci že mylně), že to bude z nedostatku tekutin a vydal se je tedy doplnit. Již zmíněný "přisprostlý" barman ale nechtěl jedné osobě dát více jak dva drinky a tak se mírně zklamaný Kvído rozhodl po mírném "dotankování" najít jiný bar s poněkud humánnějším barmanem. Cestou narazil na slečnu svíjející se kolem tyče, jejíž primárním účelem bylo podpírat balkón který v sále byl. Opět překvapen svým rozhodnutím odstrčil slečnu od tyče a jal se jí ukázat, jak že se to má spávně dělat. K jeho vlastnímu překvapení si po kratičkém představení vysloužil potlesk jak některých dam tak některých pánů, což ho znervóznilo na nejvyšší míru a tak se šel raději poohlédnout po něčem k pití. V těchto fázích byl už jeho stud daleko na cestě domů, takže neustálé a vlastě nevinné doplňování vitamínů z džusu prokládal mnohdy šílenými tanečními kreacemi a ačkoliv do "tanečních" příliš nechodil, neměl problém ani s vedením partnerky. S čím ovšem problém měl bylo vedení samo sebe, které bylo hodinu od hodiny těžší a těžší. Za to stále sílil jeho pocit solidarity s lidmi na okraji společnosti, přičemž si neuvědomoval, že v tomto podniku je na okraji společnosti vlastně on sám, takže si svými soustrastnými řečmi o homosexuálních a také mentálně zaostalých jedincích nejspíš nadělal pár nepřátel. Hlášky typu: "Hele kámo, máš ňákej bordel ve vlasech" (melír, pozn. autora) nebo "Nechceš pučit prachy na fén? S tou mokrou hlavou bys moh' nastydnout" zřejmě nepadly na úrodnou půdu. Po hlášce "Čéče asi ses doma splet a vzal sis omylem ségřiný kalhoty" byl už opravdu čas jít, což naštěstí lidé v Kvídově okolí rozpoznali a tak včas zakročili. Velmi znavený Kvído s povděkem kvitoval nabídku noclehu a odebral se na snídani. Pak už se krom poznání toho čemu se hovorově říká opice, která následovala po krátkém přespání, při kterém se ale chudák Kvído ani moc nevyspal, nic nedělo a Kvído se odebral s mírným pocitem studu domů a svět tak přišel o jednoho z posledních lidí, kterým ještě něco říká slovo 'morálka'.

Komentáře

« Domů | Přidej komentář

hRádek 10.05.2008 03:00:44

Tak se mi zdá že je tu někdo za debila a Vyhnan to neni. A ani moje maličkost v tom vyjímečně nefiguruje:)

Vyhnan 08.05.2008 19:28:13

Leoši, tenhle Kvído nekrade a je to neznámej člověk. Rozhodně ne já.

hnp1 08.05.2008 13:37:03

Pekny ale porad si myslim že mi ten kvido tema hlaskama nekoho připomina kdyby ten kvido ještě něco třeba nedopatřením zasunul do baglu nebo pod bundu tka by tobyl celej muj jedne kamarad ale takhle nevim okoho se jedná