Blog už delší dobu upadá. Není to způsobeno polevením aktivit HNP, ale spíš tím, že alkoholový opar má často zásluhu na tom, že vzpomínek na prožitá „dobrodružství“ je málo a také hraje roli fakt, že bordel v hospodách, rušení nočního klidu, vysedávání v non-stopu do deseti dopoledne či konfrontace s městskou policí už jsou celkem rutinní záležitosti, odehrávající se každý týden. Příslovečný čerstvý závan vzduchu do nastalé situace měl přinést výlet do jihomoravského Šatova, začínající pro některé jedince již o den dříve u Gregyho na chatě. Problém je, že paměťových záznamů je opět méně, než by mělo být a z fotek mnohdy nelze vyčíst nic jiného, než že dotyční jsou totální prasata a „vypitózové“. Přesto se pokusím alespoň heslovitě načrtnout sled těch událostí, které mi alespoň krátkým zábleskem uvízly v paměti.
  Na chajdu do Kalivod jsme dorazily s Žorem v úterý k polednímu. Pán domu byl už samozřejmě na místě. Z počátku nic nenaznačovalo, že by se mělo dít něco společensky neobvyklého. Upekli jsme maso, „nadlábli“ se a při tom vypili trochu lahodného chmelového moku a medovinu. První náznak řítící se pohromy přišel při nákupu v samoobsluze ve vedlejší vesnici, kdy Gregy i přes svou proslulou antipatii k vodce svolil, že koupíme vodky a džusy a ještě vybíral tu nejlevnější, abychom co nejvíce ušetřili. Když přijeli další hosté, nálada už byla veselá, ale stále na úrovni. Na řadu přišel další chod v podobě vynikajících kuřecích steaků a Žalud s Pitkinem položili na stůl „Tulamorku“. Jenže ani ta nebyla bezedná a tak přišel na řadu telefonát poslednímu hostovi, který byl ještě na cestě, s žádostí o přivezení zásob. Gregy neustále stupňoval své požadavky a nakonec musel být asi třemi lidmi odstaven od telefonu, aby byl seznam požadavků seškrtán na přijatelných dvou fernetech, rumu a již zapomenutého počtu piv. Po Danově příjezdu začíná paměť mírně vynechávat. Pilo se a zpívalo při Pitkinově skvělé hře na kytaru. Žoro s Žaludem občas zatančili (každý sólo), proběhlo pár divokých výstupů se sbírkou nožů Gregyho otce, sám Gregy si střílel bambitkou do pusy (naštěstí nenabitou). Proběhl poslední chod v podobě Gregyho pečeného vepřového boku a pořád se pilo. Když hodina postoupila a byl čas spát, nějakým způsobem došlo k tomu, že jsme všichni seděli v jednom z pokojů na dvou protilehlých postelích a podávali si navzájem flašku. A když došla a začali jsme se postupně rozcházet, přišel Gregy s další (vůbec nevím, kde jí vzal). Pak zřejmě někdo něco vylil, protože jsem, z mě již neznámého důvodu byl poslán pro hadr, ale údajně jsem místo toho přinesl rum v půllitru, ale to již potvrdit nemohu. Pak bylo ráno a po snídani jsme se začali rozjíždět do svých domovin. Tedy kromě nás nebojácných hochů, kteří měli v plánu oslavit výročí vzniku Československé republiky v již zmíněném vinném sklípku poblíž Znojma.
  Když jsme přijeli vyzvednout Milaťáka, otevřela s nechápavým pohledem jeho matka. Po chvíli vyšel domácky oblečený Pavel se slovy: „Čau. Já vařim.“ „Dělej, jedem.“ kontroval Gregy. „A kam jedete?“ „Ty jedeš s náma, né?“ odvětil jsem, stále ještě v domnění, že Pavel svůj přiblblý výraz jenom hraje. „Jé, a kam pojedeme?“ Po této větě nastalo ticho a proběhla výměna pohledů. Pavel stále nic. „Ty vole to už je dneska? Do prdele! Počkejte chvíli.“ zděsil se Pavel a odběhl do domu poté, co jsme mu s Gregym vysvětlili, oč se jedná. Z vrátek vykoukl vždy sympatický Pavlův otec a řekl: „Nazdar kluci, von je vožralej.“ Inu, pěkné (každý nechť sám posoudí jak moc oprávněné) mínění má o svém synovi. Cesta proběhla v poklidném tempu, provázeném nadáváním rozhlasové „moderátorce“ Dianě Kobzanové za její skutečně ukázkově stupidní vstupy do vysílání a Pavel jí ještě zpestřil svým blinkacím výstupem u jedné z benzinových pump, kdy mu prý došlo, že jídlo v McDonaldu, které proběhlo o tři hodiny dříve, mu neudělalo dobře a tak se z ničeho nic pozvracel. Když jsme konečně dorazili na místo, přivítal nás Pošmák s Johnnym (Schoppelem, čti „Šeplem“). Sklípek byl vskutku nádherný, ubytování luxusní, jídlo delikátní a vína co hrdlo ráčí.
  To, že víno ve velkém množství velice slušně „nakládá“ poznal první Johnny, který si při výletě do hospody pro cigarety našel nové kamarády (asi 14ti leté kluky!) a chtěl je pozvat k nám, ale Pošmák jim duchapřítomně zamknul před nosem. Johnnyho to asi sebralo a tak „zeblil“ záchod a chtěl jít spát. Jenže při uklízení toho „svinčíku“ co udělal se mu udělalo lépe a nakonec to s námi táhnul až do brzkých ranních hodin. Mohl se tak stát svědkem mnoha událostí, jako třeba Pošmákova imitování slepice či Pavlova bobování na schodech, při kterém si málem zlámal vaz (videa již jsou nebo v nejbližší době budou na Facebooku). A byl to právě Johnny, kdo inicioval známou „chlapskou párty“, kdy se chodí bez kalhot, pouze ve spoďárech, protože je to pohodlnější. Pošmák to pak nad ránem (jak je už jeho zvykem) „vyšperkoval tím, že odhodil i svršky a chodil pouze ve spodním prádle a párkrát ukázal i své mužství, kterým například strašil spícího Johnnyho (tyto fotky budou pouze na požádání, protože jsme Johnnymu slíbili, že je nikde nezveřejníme).
   Jelikož správnou souslednost všech událostí bych doopravdy dohromady nedal ani já, ani nikdo z dalších přítomných, omezím se jen na jejich (zřejmě neúplný) výčet. Pavel s Pošmákem byli líní chodit na záchod a tak celý večer močili v kuchyňce do dřezu, protože to bylo blíž. Šermovali jsme s pohrabáči. Zpívalo se a tančilo se a to i na stolech a židlích. Hrála se hra „Žádná židle nesmí stát“. Předváděly se triky s pliváním ohně a Johnny si trošku ožehnul obličej. Pošmák (zřejmě nechtěně) rozházel po místnosti hořící toaletní papír, čímž málem podpálil sklípek. Všichni se tomu smáli. Pavel žongloval se zapáleným Pepem, čímž také málem podpálil sklípek. I tomu se všichni smáli. Po zjištění, že ráno po nás vše uklidí uklízečka, jsme po sobě začali házet jídlem a vzniklo z toho pár pěkných fleků po zdech. Pavel se se mnou vsadil, že se dokáže vyzvracet na povel a tak když jsem mu dal povel, šel a z ničeho nic se vyzvracel. Pošmák chtěl močit do odpadkového koše uprostřed místnosti a když jsme mu začali s košem utíkat, běhal za námi a močil všude po místnosti. Pavel to pak chtěl vylít na Johnnyho, ale naštěstí k tomu nedošlo. Hrála se i hra „Vypij kekelný věci“, kdy Pavel kupříkladu vypil hrneček „flusanců“ a skončilo to až u šálku moči, kterou jsme ale s Pavlem „vobložili“ tím, že jsme v kuchyni vyměnili moč za teplou vodu. Následný pohled donutil Gregyho se málem pozvracet a šel radši spát. Pavlovi ale došlo, že nechce být označován jako ten, kdo s Vyhnanem vypil (domnělé) „chcanky“ a tak všem prozradil náš trik, což mu Pošmák odmítl uvěřit a nadále si nás oba dobíral. Pavel si pak zřejmě řekl, že když už má reputaci zničenou, není co ztratit a pokusil se vykálet do kýble v prostředku místnosti, ale nervozita způsobená blikajícími blesky fotoaparátů mu to nedovolila. Venku už se rozednívalo, když jsme i my, vytrvalci, začali pociťovat únavu. V tento okamžik připadla Johnnymu ona nevděčná úloha, kterou Goťák obvykle přisuzuje Bakšišovi a stal se tak obětí naší tyranie. Zatímco spal, fotil se s ním Pošmák v různých chlípných pozicích a Pavel mu vlepil takovou facku, že by to vzbudilo i mrtvého. Zhruba v sedm hodin ráno jsem celkem netakticky usoudil, že absolvovat cestu zpět bez chvíle spánku by se mi nemuselo líbit a jal jsem se na 3 hodinky na kutě. Výsledkem bylo, že jsem vstal a celkem očekávaně jsem nemohl chodit. Až pod schody mi pomohl Pošmák, který mi rychle přihrál láhev bílého vína, která mě vyléčila z deliria a mohli jsme ve veselém rytmu vyrazit zpět. Přesněji to byl veselý úprk, protože kdybychom se tam potkali s majiteli, nepsal bych tenhle článek. To jak to tam vypadalo bylo něco neuvěřitelného (fotky viz. Facebook). S Pošmákem a Johnnym jsme se rozloučili ve Znojmě na nádraží, neboť oni pokračovali do Brna. Johnny si zřejmě řekl, že ještě naposledy zazáří a tak jim to tam pěkně „poblil“ na což vysmátý Pošmák hlasitě upozorňoval okolí. Pak už jsme konečně vyrazili směrem na Kladno, kde už nás čekal zasloužený odpočinek po náročném, více než 48mi hodinovém kalení. A aby si nás tam pamatovali (což každopádně budou), nechali jsme ve stěně sklípku vyrytý velký nápis HNP.

Mezitím, než se velká část HáeNPéčka vrátí z výletu na Slovensko a přiveze nové a jistě i peprné příhody, vyplním prázdný místo pár momentkama ze soustředění v Kralovicích, na který sem jel společně s Gregym jako asistent trenéra. Bohužel to, že se jednalo o sportovní akci, nijak nezbrzdilo ukrutný prázdninový tempo požívání alkoholu. Nijak tomu nepřidaly ani návštěvy, kterejch se za těch deset dní vystřídalo hned několik a všechny dopadly v podstatě stejně. Na plech. A třeba takovej Goťák, kterej tvrdil, že přijel na kole (i když mu to nikdo nevěří), může poreferovat o tom, jaký to je příjemný sednout v sedum ráno na kolo a jet se koupat do rybníka za vesnicí. Eště že sem jel autem, protože sem byl fakt zmoženej z toho, že eště tři hodiny předtim sme chlastali jak prokoplí, Goťák tančil svůdné tance v reflexní vestičce a nakonec vařil vajíčka natvrdo v rychlovarný konvici. A aby se ta konvice nevypínala, tak u ní musel stát a držet jí otevřenou. Jo a eště lepší, jediná volná zásuvka byla na chodbě u nápojovýho automatu. Eště že se zrovna ňáký dítě nešlo v noci vychcat, protože by okamžitě bylo po trenérskym respektu. Další naše návštěva, nejmenovaný pan trenér a podnikatel v jedné osobě se zase z ničehonic tak zbombil, že se najednou ztratil a ustlal si v autě, i když měl k dispozici luxusní duchnu (ňáký bakšišovský manýry). A velmi povedenej byl i večer, kdy se šlo za odměnu do blízkého letního kina. Gregymu přišlo vtipný, říct klukum, že se de na Pátek třináctého a ve skutečnosti jít na film pro malý děti s názvem Hotel pro psy. Výhodou letního kina je, že se tam smí kouřit a podávaj se i alkoholický nápoje. U Hotelu pro psy sme se teda nachcali jak psi a ty rodiny s dětma, který seděly kolem byly vyloženě nadšený z našich nečekanejch výbuchů smíchu, komentářů, cinkání skla a neustálejch cest na hajzl nebo pro další chlast. Korunu tomu nasadil Gregy, když u jedný scény, kdy hlavní hrdinka jí hroznou šlichtu a z pusy vytáhne dlouhej kousek provázku, začal na celý kino vyřvávat: "Fuj to je chlup z Loisinýho bobra! Ta má asi pěknej kožíšek!" Na reakci, že sou přítomné i děti kontroval: "A co? Já bych jim tam pustil Mexickou jízdu (film s prásáckejma scénama, pozn. autora). Pěkně natvrdo, ať se přiučej. By se jim tu splašili ty jejich šidítka." Následná tůra po hospodách už byla jenom završenim toho, jak sme se sprasili v tom kině. Tequila za tequilou a ráno zase v sedum vstávání. Smrtelný tempo, ale čim více se člověk tak dřel, tim víc pak musel kalit, takže to byl vlastně takovej začarovanej kruh. Tři až čtyři hodiny spánku denně po dobu deseti dnů se podepsalo i na tom, že se mi při cestě zpátky Gregy málem rozprsk na čumáku auta, když na férovku usnul za volantem a já už jenom viděl, jak jede v protisměru. Naštěstí tam nic nejelo. Každopádně areál sme opouštěli s ohnutou obroučkou, jednou trošku křuplou deskou, interiérem i venkovní fasádou zasranou vod paintballovejch barviček, poničenym venkovnim vejškově nastavitelnym košem, Toikou rozstřílenou paintballovkou, zničenejma gymnastickejma kruhama a třema rozbitejma voknama. Určitě nás tam zas rádi uviděj. Sportu zdar.

Vyhnan

Jak většina lidí ví, rozhodla se čtveřice z nás (ve složení: Duri, Pes, Bakšiš a Goťák) navštívit hudební festival Mighty Sound 09(tekže nejen Pošmák byl na MS09). No odjezd byl stanovenn ajednu hodinu z kladne v má rachotině, samosebou sme vyjeli a asi tak v půl čtvtý. Cesta probíhala velmi zábavně neboť hoši si do auta vzaly pohoštení ( čímž mi samosebou dšlali chutě jak hovado). No zhruba v půlce když Goťák dopil svůj, jak sám říkal, džus plný vitamínů se mi už v autě pěla kaťuše a Pes řval skoro na vše u silnice že je to řezivo( dokladem jest jeho pokřik řezivoo na asi 50letýho plešatýho chlápka). No nic méně sme po asi dvou hodiách dorazily na místo konání a i našli zbytek kladeňáků abysme u nich rozbily náš tábor.

Tak jsme tedy po zbudování našich pláťených přídtřešků vyrazily se psem do areálu. Jen co jsme vešli dovnitř spustli se první déšť. Tento déšť vypadal zprvu jako lehký letní deštík a tak jsme se rozhodly že se nebudem nijak schovávat. Co si budem povídat po půl hodine sme byli prochcaný až na kůži. Takže sme se šli poslušně převlíct. Tak tedy vyrazily jsme do areálu podruhé. tentokráte vyzbrojeni deštníkem. Akorát začínali hrát Sto zvířat takže paráda. To jsme potkali Bakšiše a Goťáka. Bakšiš povidal něco o ostravacích a nějakejch lehkejch drogách co užívaj kouřením, a podle jeho nepřítomného výrazu fakt asi nekecal.V průběho Sto zvířat se zpustila bouřka jako hovado, což vyžádalo ukončení koncertu. Nadále sice pršelo ale  mi jsme již poučeni, schovali jsme se u stánku s pivem. Po tom co déšť zmenšil vydali jsme se redbull s vodkou nebo jagermaisterem, teď už si fajt nevibavuju. Po doplňení energie jsme s pavlem objevily možná největší problém tohoto festivalu ( teda aspoň pro nás alkoprasata).Stánek kde prodávali Long Iland Icetea asi za stovku. A hned jsme si jeden koupily, pro tuto chvíly mě zachránily Open Season a jejich koncert kterej sem si vážně chtěl pamatovat. Při tomto koncertu jsme se Psem projevily jako meteroologové začatečnící¨, jelikož při první viděné jasné obloze jsme prohlásily :" to už bude v pohodě ja jasno, to už chcát do konce fesťáku nebude" samosebou chcalo až do konce. No po Open season mě už nic nebránilo se ožrat jako prase. Takže mam okno a pamatuju si až ráno..

Sobotní ráno bylo samozřejmě deštivé. Nějaký lidi bez výdrže už to balily. Ne ale my, navíc když sem měly ty narozeniny tak sem výtahl ty 2 litry havany aby den líp začal. No Lexik někde sehnal kolu a mohlo se začít chlastat. Po chvíly dorazil i Bakšiš s Goťákem, kteří údajně byli na snídani, ale přišli už pěkně načatý. Takže Goťák prozradil že se vlastně včera poblil, jelikož prý se šel vychcat ale v toice byl takovej smrad že se i poblil. Goťák skoro okamžitě začil svým osobitým způsobem okouzlovat přítomné slečny (nevadíc mu že její přítel - Úťa - stojí dva metry vedle) větami jako "Princezno pocem, už znáš Goťáka" nebo "Princezno nemáš volno v díře". Po tom co sme takhle tak sem šels Denisou do areálu pro nějaký houby či co, no vzhledem k tomu že už sem byl slušně načatej a tam to ještě přiživil vrátil sem se úplně na šrot. Takže sem jí řek, že údajně o ní bakšiš řek že je kráva což zafungovalo úplně skvěle a začala se sápat na bakšiše že mu rozbije hubu. No a tady pro mě sobota končí - teda pro mou paměť- údajně sem byl viděn jak nemůžu chdit a skoro se plazim v bahně. Pak si již jen vzpomínám jak vedeu Psa v noci dostanju, jelikož by ho beze mě nenašel...

Nedělní ráno jsem zahájil nejpozději ze všech, hoši byli již na "snídani" od devíti. Já dorazil Nejpozději, což byla škoda jelikož už probíhala Goťákova one man show v hagáru vedle jednoho výčepu. Hlavně tedy na účet Bakšišea později se mnou dorazivšího Lexi i když i na sebe prozradil perličky, jako že si nablil do krosny. Po polití Bakšiše se mu to on sažil oplatit, ale bez větších výsledků. A to hlavně protože se Goťák utřel stolem. Podalší serií vtípků na Bakšiše a Lexu od Goťáka, a od nás na Goťáka ohledně jeho práce jako romského aktivisty. Přišla první chudinka, ta požádala jestli by jí Goťák nedal brýle(tou dobou měl na sobě růžové sluneční brýle). Opravdu netušila s kým se baví a asi tak po dvou mintách(z čehož minutu měla strašnej zásek) raději oedšla. Poté Goťák dokázal proč má tolik zlatejch slavíků a zapěl písničku z večerníčku. Pak se vidal močit, ale se slovy proč chodit tak daleko se vychcal do rohu "našeho" hangáru. Následně přišla další partička a my začli uzavírat sázky za jak dlouho je Goťák vypudí. Bohužel nikdo nevyhrál, protože sme nečekali že to vydrží tak dlouho (30min.). Ale jejich odcho musím zapsat formou rozhovoru, při tom když poslední z nich odcházela.

G.(jako Goťák):" No tak čubičko, otoč se a vrať se ko Goťákovi." Načež se fakt otočila vrátila se k němu.

G.:"Ahoj, hej jak že to dneska řikáme čubkám?"

Lexa.:"Princezny si řikal včera?"

Bakšiš.:"Jo včeřa řikal princezny a dneska chtěl královny."

G:"Ahoj královno jak se jmenuješ?"

Ona:"No já nemám jméno?"

G:"No tak to je dost na hovno a jak ti řikaj kamarádi když nemáš jméno?"

Ona:" No já nemam kamrády, ja se totiž nemůžu seznamovat když nemám jméno."

G:" Ale méno se seznamovanim nemá nic společnýho."

Ona:" A jak by ses seznamoval ty když bys neměl méno?"

G:"Já, no s pérem v ruce."

G:" A Odkuď jseš?"

Ona :" Já od nikud."

G:" Hej no to je blbost, a kde bydlí rodiče?"

Ona:" Proč to chceš vědět?"

G:"Abych jim poděkoval za to jak tě dobře vyšukali."

pak bohužel přišel nějakej její borec přines jí svetr a zmizely. No nic méně bylo pět odpoledne a my si řekli že to byla už dost dlouhá snídaně a že bysme mohli jít do areálu. V areálu se snámi nejprve rozloučil Lexa, že mu jede domu už dneska a že mu jede vlak. Posléze se mě udělalo blě tak sem se vydal si zdřímnout a dohodli sme že sejdem v deset na jedný kapelce. No ale asi tak o hodinu  později dorazil do stanu za mnou Bakšiš se Psem a po chvilce váhání sme se rozhodli že pojedem domu už taky dneska. Jediný co bylo potřeba zjistit v kolik budu moci řídit a kde je Goťák. No s řízením to bylo v klidu jelikož už bylo asi osm.Ale s Goťákem nastal problém, telefon nezvedal a v tom davu se nedal najít. Takže sme mu napsaly sms ať dorazí ke satnu. Překvapivě se tak nestalo. No čekali sme asi půl hoďky a Goťák nikde. Takž sme se již chytali vyrazit když přisli nějaký neznámí lidi že si jajich kamáš něco udělal s noho jestli ho vezmem. Nejsme ssvině tak sme ho vzali a po počáteěních problémech s vyjetim sme ho dovezly na konec vesnice a čekaly s nim na příjezd záchranky. Ta přijela asi v deset, tak jsme naposled zkusily kontaktovat Goťáka a když se opět neozval odjeli sme domů.. No co dadfat snad jesn sorry Goťáku čekali sme fakt dlouho.

Ps.: co cim zatim nikdo Goťáka neviděl, takže bych zde rád vyhlásil anektu kdo ho první uvidí..

                                                                            Duri

(následující příběh je smyšlený a jakákoliv podobnost s reálnými osobami či událostmi je čistě náhodná)

Bylo to jedné letní sobotní noci, kdy se Boťák při debatě nad pivem o ultimátním zorbingu zmínil Zyhnanovi o menší akci u Jykyho na chatě. Když Jyky souhlasil s Zyhnanovou účastí, vyrazili Boťák a Zyhnan vstříc neočekávanému úternímu dobrodružství a vzali s sebou samozřejmě i jejich věrného mluvícího psa Hilaťáka. Doplnil je i ochránce bezpráví Kulina, dlouho nezvěstný Musí, arabský eunuch Pakšiš a na velmi krátkou návštěvu i ten, co má podle některých zdrojů trenky hnědý.

Nehledíc na počasí, pustili se naši hrdinové do grilování a celá akce se rozjela v duchu vtipkování na téma Boťákova angažmá u ministra Kocába, Boťákova cucání karamelky, Boťákovy cesty do černé díry a dalších synonym, které naši mladí lingvisté vymysleli k Boťákovu sexuálnímu extempore s příslušnicí etnické menšiny, které Pakšiš vykecal, jen co vystoupil po příjezdu z auta. Vše prokládal Kulina svými záchvaty nadrženosti, kdy se mu plašil oř i kladiva naráz a hrozně toužil jít do nedaleké vesnice souložit hospodského dceru a pak se poprat s místními štamgasty. K tomu nakonec nedošlo a chlapci se brzo vrátili zpět do chaty, kde se rozjela zábava, poháněná různými druhy alkoholu a společenskými hrami typu „Větší, menší“. A pěly se i tematické písně jako „Aranka umí hula hop“, „Cikánko ty krásná“ či „Slepic pírka“. Boťák ale bral vše s humorem a občas i chlapcům pomáhal s vytvářením vtipů na jeho osobu.

Zábava byla právě v nejlepším, když se Jyky prořekl, že mohla přijet jeho sedmnáctiletá blonďatá sestřenice s ňadry velikosti 4 (slovy čtyři!), ale on jí řekl, ať nejezdí. V tu chvíli atmosféra v chatě klesla na bod mrazu a někteří zvláště znechucení jedinci jako například Kulina by v tu chvíli nejraději Jykyho přizabili a odjeli (v Kulinově konkrétním případě by ale skončil v prvním lokále kde by byla příslušnice ženského pohlaví). Situaci se ale nevědomky podařilo zachránit Pakšišovi, který z ničeho nic usnul a dal tak chlapcům možnost cpát mu do pusy cigaretové nedopalky a všelijak jinak zdobit jeho obličej. Po chvíli se nebohý Pakšiš probudil a to zřejmě proto, že měl mokro v rozkroku. Zvedl se tedy od stolu a vrávoravým krokem odešel pryč (později se přišlo na to, že šel spát do auta). Znovu „nakopnutá“ zábava tedy pokračovala a nadále gradovala. Pakšiše nevzbudilo ani houpání s jeho vozem a pak najednou někoho napadlo, že by bylo vtipné vyzkoušet, jestli by ho nevzbudilo, kdyby mu postavili auto na cihly. U tohoto chlapcům místo Boťáka a Zyhnana vypomohly dvě selky, které šly náhodou kolem, ale přirezlé kolo nakonec musel svým kung-fu kopem sundat pán domu Jyky. Za takový kop by se nestyděl ani samotný Chuck Norris a auto málem spadlo ze svého cihlového podstavce. Pakšiš ale spal tvrdě jak po právě dokončeném Džihádu.

Zábava se přenesla do intelektuálnější sféry, když na psa nadprůměrně inteligentní Hilaťák začal tlapkou listovat v česko-ruském slovníku a štěkat ruská slovíčka, z nichž ho nejvíce zaujalo (snad ve spojitosti s nedorazivší Jykyho sestřenicí) „osahávat“, které v jeho podání znělo jako „oščupivať“, s důrazem na písmenka „č“ a „u“ a které si dokonce napsal na přední nohu, aby jej nezapomněl a celou dobu jej opakoval. Pilo se, zpívalo, hrálo na improvizované hudební nástroje (např. tenisová raketa) a za oknem už začalo pomalu svítat když si někdo všiml, že se Pakšiš ve svém autě nějak moc převaluje. „To by mohl být už vzhůru!“ ozvalo se. Zvědaví hoši potichu vylezli z chaty a šli směrem k autu. Pakšiš se ale probudil až později, když mu Boťák močil na zadní část vozu a do výfuku. Vystřelil z auta jak čertík z krabičky a chlapci se se smíchem začali rozutíkat od auta. Nejhůře unikal Boťák, který měl jako klasicky nejméně vyvážený styl chůze a největší záchvat smíchu. Pakšiš jej častoval mnoha neslušnými výrazy, když křovím skrytý pes Hilaťák vyštěkl: „A to si ani nevšiml toho kola!“ V tu chvíli bylo zle. Pakšiš začal láteřit a jediné odpovědi, které se mu dostávalo, byl Hilaťákův štěkot: „Oščupivať!“ Z toho ještě chytnul schýzu Kulina, který ho neviděl schovaného za křovím a slyšel jen neustálé výkřiky ozývající se z šera středečního rána a z jeho výrazu bylo patrné, že je zmatený a nechápe, co se to děje a jak je to možné. Krátce poté se ale věrný pejsek zatoulal a již jej nikdo nikdy neviděl. Stav osazenstva chaty tedy byl -1 (do rána si ale všichni mysleli, že pes spí nahoře v dětské postýlce). Hoši se před vzteklým arabem zavřeli v chatě a čekali, co se bude dít. Pakšiš ovšem nešel spát a nevydíral ráno nasazením kola na auto, kterým blokoval výjezd, ale jal se jej sám nasadit a potom se mstít na Boťákově autě. Syčení unikajících pneumatik provázely Pakšišovy nadávky a z okna chaty se linoucí Boťákův hurónský smích. Když Pakšiš poněkud komplikovaně odjel a nabral přitom plot sousední chaty, stav osazenstva chaty klesl na -2. Večírkem znavení hoši dopili co bylo v dosahu a usoudili, že sedmá hodina ranní je tak akorát čas na spaní. Spát šel i Musí, který to ohlašoval už dvě hodiny, ale bál se nechat své auto bez dozoru. Kulina si zalezl za plentu a všichni usínali při mlaskavých zvucích, linoucích se z jeho koutku.

Vyhnan

Tak mě tak napadlo, že jelikož se já s Durim účastníme ve středu 24.6. basketbalovýho svátku v Tesla Areně v Holešovicích, že by nebylo od věci se poté sejít v Kamikazi na Štvanici (což je kousek) a užít si za málo peněz hodně muziky. Jak bylo zmíněno, je to středa, takže bez brutálních našampónovanejch front na chlast a konstábl Šulina by nám aspoň moh' ukázat ten svuj after-párty klub, kterej nám už dost dlouho slibuje. Symbolicky by sme mohli zapít moje státnice (doufejme, že budou úspěšný). A další důvod je, že už sme tam dlouho nebyli. Vyjádřete se k tomu  v komentářích.

Vyhnan

Když sem se nechal vod Patrika přemluvit, abych s nim a s Goťákem šel na Majáles, netušil sem, co z toho zase vzejde. Jasně, sme prasata, řeknete si. Co by z toho asi tak mohlo vzejít. Nic společensky akceptovatelnýho. Ale je to přece Majáles, studentská akce, všichni se hoděj do pohody a poslouchaj muziku. Škoda, že naše úroveň pohody je trošku jinde, než u většiny ostatních lidí. No, počásko vyšlo pěkně. Možná až moc. Sluníčko a 18ti stupňový pivo (Pošmák si jistě vzpomene na Master, což sme pili při cestě z hor a tohle je jeho silnější verze), to je kombinace která smrdí průserem. Vo tvrdym ani nemluvim. Prej teda taky v průběhu večera sprchlo, což sem ale zjistil až dneska ráno, takže pro mě prostě bylo krásně. Goťák se hned po příchodu do areálu stal celebritou a fotili se tam s nim lidi z ČVUT, kteří byli evidentně překvapení, že ho eště viděj živýho. A živej ten kluk byl až tak, že se přilepil na ňákou roštěnu a už sme ho neviděli. Takže Goťák s náma strávil pěknou hodinu a půl. Objevil se tam nečekaně i hRádek s Mikym, ale i ti se pak šli bavit sami. Šulina se ale postaral vo zábavu nám oběma. Dokonce byl i na představení Orikoule, což je hip-hop a to je fakt kariérní posun jako sviň (když uvážíme, že začínal s holou hlavou na úplně opačný straně názorovýho spektra). Na Šulinu ale přišlo jaro a tak prostě dělal věci nevídané. Oř se mu teda plašil neustále. Stačilo, že sem šel a ukázal na roštěnku a něco vo ní prohodil. Jak se votočila, už byla lapená do Šulinovejch sítí. Patrik se teda taky náramně bavil hrou "Znáš Vyhnana?", ale jeden z jeho nejlepších kousků si schoval na okamžik, když sme byli chcát ve Stromovce (páč fronty na hajzly byly ukrutný). Kousek od nás přestala fronta na hajzly bavit i nějaký dvě slečny, takže Šulina sotva voklepal a už útočil. Slečna chtěla podle Patrikovejch slov zahřát ručičky, ale sotva sem ho dostihnul, už jí prozkoumával mandle. Její kámoška se zřejmě cítila dotčená, takže sem jí musel taky trošku eroticky stimulovat. Člověk by si řek', že po tom co sme si vyměnili čísla bude Patrik spokojenej, ale ne. Ten člověk byl prostě na lovu. Problém ale byl, že moc neuměl vybírat vhodný cíle, takže třeba balil vožralou holku, kterou její přítel táhnul domu tim, že se jí ptal na cestu. Vrchol hovadin byl, když nás eště s ňákejma lidma táhnul do ukrutnýho krpálu, někde mimo cestu, protože to byla zkratka a skvělá cesta. Holky se pak nahoře musely krom Šulinovýho šulina bránit eště infarktu. I přes tyhle všechny kokotiny se ale Patrik cejtil ukřivděnej, že mu nepomáham a spíš mu to kazim. Přitom já byl ten, co se obětoval, aby měl chvilku klid na tu roštěnku, jejíž méno ani podobu už dneska neví (viz. výše). No Patrikův turistický kroužek pokračoval, když sme si cestu na Dejvickou na tramvaj zkrátili přes rozestavenej tunel Blanka na Letný. A i tam Patrik dokázal navázat kontakt se slečnou. Neuvěřitelný. Já měl teda v tu dobu jinou zábavu, protože sem se snažil dostat se do ňákýho bagru nebo rypadla nebo co to bylo, abych se moh' projet. Tímto se teda omlouvám pánum stavařum za tu ulomenou kliku. Z toho co sem zasleh se ale Patrik celkem vtipně slečny dotazoval, jestli se takhle v noci sama v Praze nebojí. Na Šárce se pak Patrik ukázal i jako samaritán, když pozval houmlesa na autobus na Buštěhrad. Ten nám na oplátku vyprávěl kekelné příhody z jeho života a nabízel víno smíchaný s oranžádou, což byl teda taky kekel, ale dávalo to, tak co. Tenhle týpek byl hustej a dokonce jako jeden z mála mi tipoval vyšší věk, než skutečně mam. Prej je to tim hlasem :-D. No vožralej kokot to byl, no. A tady asi naše dobrodružství končí. Pokud za pár dní nenajdou někde ve Stromovce Goťákovu mrtvolu, tak končí dobře. Takže Goťáku, pokud si to přežil, písni sem pak tvuj příběh.

Vyhnan