Grant’ska tekla proudem a čim víc sme jí vypili, tim víc sme se při pohledu kolem sebe báli Gregyho hněvu. Když sem po telefonickym rozhovoru s Pošmákem zjistil, že kucí už sou na cestě, rozhodli sme se pokračovat v ničení našich organismů v hospodě na „Ludvíkovkách“. Micinky tam zas vábily, ale naštěstí nikdo z nás trestnej čin nespáchal. Ty by tekly víc jak ta Grant’ska. Pavol nás ale zaměstnával svejma slovníma hříčkama, což byl sqelej plán, protože s čim dál tim většim množstvim vypitýho chlastu se nebezpečně zvyšovala možnost, že přídou Šulinovi horští kolegové. Aby nás nedostali ani benga ani Gregy, přesunuli sme se strategicky do centra „Jánek“. Usadili sme se v jinak celkem slušně vyhlížející pizzerii a na otázku barmana, jestli budem něco jíst sme jasně odpověděli, že jenom pít. Týpek se pak nestačil divit, když sme se vrhli na největší prasárnu kterou tam měli – tequila red. V kombinaci se šáňem to slušně dávalo a sám barman řikal, že to tam eště nikdo nepil. Tady se zrodila hra „Udrž co nejdýl Sajmona na telefonu“, spočívající v tom, že jeden vožrala volá Sajmonovi a chce si s nim povídat a vostatní mu to kazej. Pavol vytáh opět taktiku jazykolamů, ale neúspěšně. Vyhrál myslim Duri, ale nevim to jistě, páč tady byl zlomovém bod večera. Vyzvednul sem totiž Pošmáka (kterej se zřejmě bál, aby mu Gregy v amoku ze stavu chaty něco neudělal) se slivkou a s ostatníma sme se sešli na kolonádě, kde nalezli hospodu Black Hill a partičku vožralejch vlekařů, přičemž jeden z nich do toho furt hulil a po každym druhym slově blil jak alík. Podle slov jednoho z nich tam byl novej a brzo si zvykne. Goťák je samozřejmě okamžitě pasoval na svý nejlepší kámoše a rovnou si s nima sednul na bar, místo toho, aby šel s náma ke stolu. I tak se tam ale děly hrozný věci. I když tady se nezaručuju za úplnou přesnost, protože to už mam spíš zprostředkovaný vod Pošmáka. Vim akorát, že sme s Goťákem vobložili místního vochmelku v šipkách, když sem Goťákovi mačkal čísla na terči a že sem skákal přes přepážky oddělující jednotlivý stoly a přitom si rozsek holeň. Třeba vo tom, že sem přines štětku z hajzlu a umyl chlapcům držky (zřejmě mluvili moc sprostě) nebo že sem vobědnával panáky, nevim nic. Hlavní hvězdou večera byl ale jednoznačně Milaťák, kterej to rozjel na nejvyšší úrovni. Vychcal se pod stůl, pak se na to poblil a když sem zahodil tu štětku vod hajzlu doprostřed hospody a přišla servírka, poslal jí do prdele takovym způsobem, že to tady ani nemůžu napsat. U našeho stolu už se chuděra ani neukázala. Nepřidaly tomu ani Goťákovy neslušný návrhy, který jí tam podsouval. Pavol eště vyprávěl, že viděl někoho, jak rozbil popelník vo zem, ale už neví kdo to udělal. My už to teď víme – byl to von sám. Duri se mezitím na způsob mě a hRádka vypařil a i my ostatní sme věděli, že by bylo dobrý už jít. Nohy ale nechtěly moc spolupracovat a třeba Čokl vypadal, jak kdyby byl vochrnutej Čokl. Je celkem jasný, že cestou zpátky sme se dost často váleli v závějích a v případě Goťáka i v cizí zahradě. Pak už mě to přestalo bavit, tak sem přenechal starost vo Pavola Pošmákovi a ten ho velmi chytře protáhnul tim nejhlubším sněhem, takže Milaťák až do konce zájezdu bojoval s nemocí. Nutno říct že bojoval statečně a jeho taktika utopit nemoc v chlastu celkem vycházela. Dlouho sem si myslel, že sme pak šli spát, ale podle Pošmákovýho videozáznamu tak tomu bohužel nebylo. To nejhorší ale přišlo až ráno. Posnídal sem dva piváky a vodku s energy drinkem a byl sem tam, kde sem usínal. Je těžký psát vo něčem, kde sem nebyl (fyzická přítomnost se v tomhle případě nepočítá). Podle záznamů se dá říct tohle: kalili sme ve obleku teletubbies, furt se někdo válel na zemi, furt někdo chlastal, furt někdo trsal a v poledne sme byli už tak na plech, že sem tancoval na Backstreet boys a to rozhodě neni dobrý znamení. Probudil sem se vodpoledne s rozřízlou a krvácející hnátou a nevim jak se mi to stalo. Goťák se vydal na běžky, kde se dodělal s ňákejma geršákama a při cestě zpátky (asi 1,5 km) se poblil, což prej bylo hrozně supr a tak nám to eště mnohokrát za večer barvitě popisoval. Zkalili sme se teda znova a šikanovali Pavla – smažku se soukromou techno párty. Goťák už v tuhle dobu spolu s Gregym a Pošmákem chlastal s majitelem chaty, což ho vedlo až k tomu, že začal prosit o to, aby ho někdo zabil. Pak přešel k moudrům typu „pomeranč je kulatej“ a skončilo to totální paralýzou. Toho sme šikovně využili s Pošmákem a trošku nekamarádsky sme si zablbli. Zaskákal sem si Goťákovi na zádech a von nic. Sníh na prdel, lahváč do prdele, Pošmákův prst skoro do prdele. Nic nepřimělo Slavíka, aby se hnul. Pošmák ho proto vyléčil vod prdelního kašle a navlíkli sme ho do lyžařský výstroje. Ale ani nazouvání lyžáků ani zapínání vázání ho nevzbudilo. Po chvíli nás to přestalo bavit, tak sme si šli lehnout. Ani v pátek sem kvůli zranění hnáty nemoh‘ na svah, tak sme si udělali pěknej nerd-day, kterej Goťák vytunil nalezenou vodkou a dopadlo to tak, že ve tři odpoledne sme jí zas měli jak z praku. Večer nás už na Ludvíkovky za micinkama ani nepustili, taže se šlo rovnou do města. V pizzerii si nás nevim proč pamatovali, takže nám tam sehnali volnej stůl. Gregy s Durim pak šli zpátky na chatu za nemocnym Psem, ale my odvážnější (já, Pošmák a Goťák) sme šli zkusit, jestli nám v Black Hillu nerozbijou hned u vchodu hubu. Servírka sice měla ňáký hemty, ale co by pro útratu neudělala, že jo. Tentokrát sme ale byli relativně slušní hoši a relativně střízliví sme šli spát. Možná sme si sice udělali při cestě domu na ulici malou „dydžinu“, ale jinak sme byli oukej. Málem sme sice umrzli před chatou, protože už nám nikdo nechtěl votevřít a trefit se sněhovou koulí Pavlovi na vokno byl problém, protože v mym stavu sem sotva trefil chatu a Pošmákův pokus skončil eště dál vod chaty, než vodkud házel. Najednou se ale zjevil Gregy ve svý noční košili a zachránil nás, protože Goťákův plán prokouřit se do rána nevycházel ani trochu. No a toť vše. Ráno už sme jenom uklidili a Gregy si totálně poprskal interiér auta kafem při naší debatě o starověkejch a středověkejch způsobech utírání řitě. Videa a fotky sou už v oběhu mezi známejma, ale na webu uveřejníme radši jenom to, co předem schválíme. Každopádně se tu něco objeví.

Vyhnan

P.S. Perlička na závěr: Ukazoval sem matce pár použitelnejch fotek a při pohledu na Goťáka zahlásila: "Kdo to je? Ten je ňákej starší než vy ne? Vypadá jak kdyby byl váš instruktor."

Komentáře

« Domů | Přidej komentář

Pošmák 24.03.2009 19:43:39

No Radku, ani ne tak jine zazitky, jako spis co ta holka?

Vyhnan 24.03.2009 00:31:06

hRádku, nechtěl by ses podělit o tvé zážitky z Portugalska, kvůli kterýmu si přišel o ples i hory? Co sem si tak vyslechnul, bylo to zajímavý.

Pošmák 20.03.2009 09:47:15

Napsal jsi to znovu mistrně Vyhnane, ani si neuvědomuju, že bys třeba něco vynechal. Je pravda že o té nové přezdívce ses nezmínil, ale když jsi mi v pátek vysvětloval, že by to mohl vymyslet jen retard, tak jsem pochopil, že se Ti asi moc nezamlouvá. Škoda jen té věci, že už jsme nepřemluvili Goťáka, abysme šli dokalit sobotu u něj na chatě...v tom má u mě menší mínus, ale jinak slušnej zájezd.

duri 18.03.2009 18:19:41

Jeste jsem si vzpomel, ze sme ti v ten ctvrtek nevim proc vymysleli novou prezdivku. Ktera podle tvych nalitych slov nebyla az tak spatna, a podle tvych strizlivych slov uz se ti asi moc nezamlouvalo(usuziji tak z toho, ze pokazde kdyz te pak s ni nekdo oslovil tak si ho poslal do prdele)...