ze života běžných lidí
Publikováno: 01.Květen 2009
v 12:25



Autor: hnp1

komentáře (1)
Majáles '09

Když sem se nechal vod Patrika přemluvit, abych s nim a s Goťákem šel na Majáles, netušil sem, co z toho zase vzejde. Jasně, sme prasata, řeknete si. Co by z toho asi tak mohlo vzejít. Nic společensky akceptovatelnýho. Ale je to přece Majáles, studentská akce, všichni se hoděj do pohody a poslouchaj muziku. Škoda, že naše úroveň pohody je trošku jinde, než u většiny ostatních lidí. No, počásko vyšlo pěkně. Možná až moc. Sluníčko a 18ti stupňový pivo (Pošmák si jistě vzpomene na Master, což sme pili při cestě z hor a tohle je jeho silnější verze), to je kombinace která smrdí průserem. Vo tvrdym ani nemluvim. Prej teda taky v průběhu večera sprchlo, což sem ale zjistil až dneska ráno, takže pro mě prostě bylo krásně. Goťák se hned po příchodu do areálu stal celebritou a fotili se tam s nim lidi z ČVUT, kteří byli evidentně překvapení, že ho eště viděj živýho. A živej ten kluk byl až tak, že se přilepil na ňákou roštěnu a už sme ho neviděli. Takže Goťák s náma strávil pěknou hodinu a půl. Objevil se tam nečekaně i hRádek s Mikym, ale i ti se pak šli bavit sami. Šulina se ale postaral vo zábavu nám oběma. Dokonce byl i na představení Orikoule, což je hip-hop a to je fakt kariérní posun jako sviň (když uvážíme, že začínal s holou hlavou na úplně opačný straně názorovýho spektra). Na Šulinu ale přišlo jaro a tak prostě dělal věci nevídané. Oř se mu teda plašil neustále. Stačilo, že sem šel a ukázal na roštěnku a něco vo ní prohodil. Jak se votočila, už byla lapená do Šulinovejch sítí. Patrik se teda taky náramně bavil hrou "Znáš Vyhnana?", ale jeden z jeho nejlepších kousků si schoval na okamžik, když sme byli chcát ve Stromovce (páč fronty na hajzly byly ukrutný). Kousek od nás přestala fronta na hajzly bavit i nějaký dvě slečny, takže Šulina sotva voklepal a už útočil. Slečna chtěla podle Patrikovejch slov zahřát ručičky, ale sotva sem ho dostihnul, už jí prozkoumával mandle. Její kámoška se zřejmě cítila dotčená, takže sem jí musel taky trošku eroticky stimulovat. Člověk by si řek', že po tom co sme si vyměnili čísla bude Patrik spokojenej, ale ne. Ten člověk byl prostě na lovu. Problém ale byl, že moc neuměl vybírat vhodný cíle, takže třeba balil vožralou holku, kterou její přítel táhnul domu tim, že se jí ptal na cestu. Vrchol hovadin byl, když nás eště s ňákejma lidma táhnul do ukrutnýho krpálu, někde mimo cestu, protože to byla zkratka a skvělá cesta. Holky se pak nahoře musely krom Šulinovýho šulina bránit eště infarktu. I přes tyhle všechny kokotiny se ale Patrik cejtil ukřivděnej, že mu nepomáham a spíš mu to kazim. Přitom já byl ten, co se obětoval, aby měl chvilku klid na tu roštěnku, jejíž méno ani podobu už dneska neví (viz. výše). No Patrikův turistický kroužek pokračoval, když sme si cestu na Dejvickou na tramvaj zkrátili přes rozestavenej tunel Blanka na Letný. A i tam Patrik dokázal navázat kontakt se slečnou. Neuvěřitelný. Já měl teda v tu dobu jinou zábavu, protože sem se snažil dostat se do ňákýho bagru nebo rypadla nebo co to bylo, abych se moh' projet. Tímto se teda omlouvám pánum stavařum za tu ulomenou kliku. Z toho co sem zasleh se ale Patrik celkem vtipně slečny dotazoval, jestli se takhle v noci sama v Praze nebojí. Na Šárce se pak Patrik ukázal i jako samaritán, když pozval houmlesa na autobus na Buštěhrad. Ten nám na oplátku vyprávěl kekelné příhody z jeho života a nabízel víno smíchaný s oranžádou, což byl teda taky kekel, ale dávalo to, tak co. Tenhle týpek byl hustej a dokonce jako jeden z mála mi tipoval vyšší věk, než skutečně mam. Prej je to tim hlasem :-D. No vožralej kokot to byl, no. A tady asi naše dobrodružství končí. Pokud za pár dní nenajdou někde ve Stromovce Goťákovu mrtvolu, tak končí dobře. Takže Goťáku, pokud si to přežil, písni sem pak tvuj příběh.

Vyhnan

Komentáře

« Domů | Přidej komentář

hRádek 01.05.2009 18:36:56

Jo chlape, evidentně na nás všechny přišlo jaro;) Neb vím trochu o Goťákově nezvěstnosti. Začalo to jako vždycky nevinně a to mojí oblíbenou hrou "sežen kamarádovi na festivalu cígo od každýho kuřáka". Při tomto prodlužování životů všem nikotinově závislým, jsme se pomalu seznamovali s místními děvami a zapředli do rozhovorů o sochařství a architektuře. Ani nemusím zmiňovat, že jedna osmadvacítka, která vypadala na 15 tipovala Goťákovi něco kolem třicítky (podobnost s jinými festivaly čistě náhodná). A právě při rozšiřování okruhu našich kamarádek jsme se nemohli nezmínit o naší slavný kapelce. Samozřejmě mezi tím proteklo několik dalších piv a taky redbullů s vodkou, takže si ani nevzpomínám, jak jsem se s jednou naší fanynkou ocitl ve V.I.P. prostorech pro kapely. Tak jsme to tam pečlivě prozkoumali a potom se posadili za plachtu na druhou stranu pódia na koncert Divokýho Billa. Po chvilce jsem se začal nudit a navíc mě děsil fakt, že vstávám v 5 ráno do práce, tak jsem pomalu vyrazil domu. Cestou přes areál jsem ještě naposledy potkal Goťáka a to je asi poslední okamžik, kdy ho někdo z HNP viděl živého, SH s váma pankáčové
Btw: Nesomrujte cíga od chlapů vedle kterejch chčijete, zní to docela blbě. A tím, že řeknete, že je chcete na kouření, tomu moc nepomůžete