Na Miss(Piss on) Agro jsem se tuze těšil. Konečně ochutnat ten proslulý areál, dát si pivo na céčku, zaskotačit si na Globální oteplování a vylejt si držku...co chtít víc. V den konání, ve středu, jsem už od jedný hodiny odpolední netrpělivě procházel pokojem sem a tam. Už ten den jsem cejtil, že to bude opravdu legendární večer. Kdybych ale věděl, jak moc legendární to bude, a že se následující dny budu probouzet na nevšedních místech a budu mít pod kůží větší číslo, než počet naspanejch hodin, zůstal bych radši doma....hehe ani hovno, jel bych s ještě větší chutí! Tak začalo to na zmiňovanym Agru. Tam mě totálně uchvátila atmosféra zemědělky, člověk se tam cejtí jako na letnim fesťáku, ne jako někde ve škole. Navíc počasí nám hrálo do not, tím pádem zbejvalo už jenom vzít kelímek s pivem do ruky a užívat si. Do setmění jsem nic zajímavýho nezažil, celou dobu jsem prožil buď pitím, čekajíc ve frontě na pití a nebo čekajíc na někoho z hnp, kdo se mnou pujde pít. Ale aby to nebylo jenom o pití. Strašidelně jsem si užil koncert Monkey B., při kterym jsem se ikognito(nandaná kapuce) dostal až do kotle nejkotlovatějšího a k mému úžasu hned vedle chlápka s flaškou vína, kde jsem rozjel, podle mýho názoru, nejvíc funky pohyby z celýho obecenstva. Ale kdo ví, to víno bylo safraporte chutné a lehce omamné. Když Monkey B. dohráli a celá stejdž se vyklidila, zjistil jsem, že jsem tuze sám. Objednal jsem si pár piv a započal mobilní nahánění háenpéčáků. Sehnal jsem Sajmona, kterej byl tak hodnej, že mi z auta vyndal bundu a koukal se na moje zvracecí vystoupení. S utřenou pusou a prázdným žaludkem jsem se po boku Sajmona vydal do céčka. Sajmič cestou zakopl na rovné cestě a krásným parakotoulem se svalil na zem, což mě velice pobavilo. Na céčku nás samosebou vyfakovali, ale našli jsme tam Duriho a Lexika, ten se Sajmonem zůstal v areálu a já s Durim a holkou, co mluvila jak Rorschach jsme jeli na Kladno. Bohužel, my hovádka vypitý, jsme jeli taxikem a pan taxikář byl tak šikovnej, že nás provezl po Praze a okolí a my o šest stovek lehčí vystupovali u gymplu. Tam nás Rorschach opustil a my s Durim rovnou k Boxičovi. Kde nám doslova a do písmene zahřívali místa Goťťák s Vyhnanem, ktarý si objednali tak moc buzerantskej drinčík, že i pani vrchní se na ně šla podívat. U Boxera se děla spousta věcí(který si na gejzbuku můžete prohlídnout v sekci videa na stránkách hnp), naházeli jsme bez nadsázky čtyřistovky do jukeboxu, do sebe mraky citrusů(hehe) a Goťťák sám sebe do kašny na hlavní třídě. Po lehké snídani jsme šli kalit ke kozlikum, kde už měli slabou půlhodinku otevřeno. Tam jsem chytil slinu takovym způsobem, že už ani spojený síly Goťťáka, Vyhnana a Duriho nedokázali odolat mojí salvě panáků a já byl nucenej si objednávat už jen pro sebe, bylo jich pět, šest, kdo ví.... Místo: pole u podprůhonu, čas: 13:04, stav: dezolátní. Rozlepim oči, protáhnu se a zasněně si v duchu řeknu: "To je taková paráda se o víkend v klídku prospat na trávě." Najednou CINK, "kurva vždyť neni vejkend a už je jedna hodina, ve tři musim nasednout na autobus do školy, kde budu říkat projev před celou třídou....do hajzlu." V poloběhu, jak jen může totálka vylitej člověk běžet, jsev pádil směr domu. Tam mě uvítala máma se slovy, kde jsem jako do psí díry byl. Moje první věta, že jsem spal na poli jí zjevně moc nepotěšila a tak si přivolala na pomoc tátu. Ten řekl větu, která mi absolutně vůbec nezměnila život: "Vyser se na ten chlast, do prdele!" Lehl jsem do postele, nařídil budik na třetí hodinu odpolední a v tu ránu spal. Samozřejmě budik nezazvonil a já se probudil o hodinu později, než jsem měl. Naštěstí jsem se nemusel oblíkat, páč jsem prozíravě šel spát oblečen, čímž jsem ušetřil nějakej čas. Vzal jsem do ruky balení žvejkaček, o kterym jsem měl mínění, že když ho celý vyžvejkáš, tak ti nebude táhnout z držky, jak z hospody...NE a nasedl na autobus. No nebyl bych to kus kreténa, abych projev nenechal doma. Marně jsem si vzpomínal na útržky projevu, jehož dva hlavní hrdinové se shodou okolností jmenovali Vik a Lenka. Ale s kuráží, kterou mi dodával alkohol z rána a doměnkou, že onen projev skutečně odříkam, jsem dorazil do třídy. O hodinu a deset minut pozdě, navíc moje omluva zněla, že jsem měl nějaký zařizování. Jakmile jsem dosedl na židli, začala kocovina a opilost bojovat, pak spolu začali souložit a porodily děti, který ve mě vyvolávaly stav naprosté euforie a zároveň naprostého zhnusení samasebou. V tu chvíli zvolala profesorka mé jméno, já vstal a chůzí od lavice k lavici došel ke katedře, kde jsem se otočil ke třídě a řekl projev tak vynikajícím způsobem, že mi tleskala celá třída, i pani profesorka mě pochválila za výborně odvedenou práci....NE! Samozřejmě sem ten projev naprosto posral, sem se nedostal ani ke třetí větě, jak sem byl vyndanej. Před školou jsem se dozvěděl, že parta kámošů z Mostu kalí v Praze, tak jsme se s jednou spolužačkou za nima vydali. Následovala smršť piva a hnusnejch panáků s nevyslovitelnejma jménama, kterou ukončil Kuba(mostečák) větou: "Co kdybysme jeli na Ameriku?" Jednohlasně jsme se shodli, že lepší návrh nikdo říct ani nemohl. První zastávka na spanilé jízdě za objevením Ameriky byla na šárce u mekáče. Tady mě balila asi třistakilová kurva, která po mě chtěla čtyrcifernou částku. Nabídl jsem jí vše co mám-stodvacet. Řekla ne, tak jsem pivem spláchl poslední kus burgra a jeli jsme dál. Asi po deseti minutách nastal první zádrhel, došlo mi pivo. Zastávka číslo dvě, benzínka. Odtud jsme za cinkotu několika Brániků už nerušeně jeli až na Ameriku. Jeli jsme docela dlouho, páč nikdo nevěděl, kde se cíl naší cesty nachází. Já seděl vepředu, vzadu marně hledali cestu v mapě, já mapu držet nemohl, jelikož jsem byl zabrán do rozhovoru s Bráníkama.... Místo: Amerika, čas: 8:06, stav: celkem v pohodě. Probuzení o něco lepší, než předešlý den. Avšak místo a Bráník zaražený v kapse hrdlem dolů mě lehce vystrašilo. Vstal jsem a radši jsem se ani nešel podívat na kraj lomu, neb jsem spal na samotném vrcholu a jeden špatný krůček mě mohl stát život. Po jednom telefonátu jsem se vrátil zpět k autu, kde první mostečák(Roman) jezdil po silnici na kolečkovejch bruslích, druhej(Kuba) volal zřejmě do práce, že je nemocnej, či co. U auta jsme dopili poslední Bráníky a vyrazili do Prahy. Nevštívili jsme jeden nonstop, zatavili se v Kauflandu pro několik Bráníků a jeli na vyhlídku(místo nevim), dopili Bráníky a byl konec. P.S.:Řidič byl po celou dobu řízení naprosto střízlivý, nebo to o sobě alespoň tvrdil. Tu kurvu u mekáče jsem nechtěl, jen mě zajímalo, jestli se dá smlouvat. Bráníků bylo vypito opravdu požehnaně, číslo záměrně neuvádím. Taktéž nebudu uvádět, kolik mě těhle pár dnů stálo. Na tenhle třídenní trip(hehe) nejsem zas až tak hrdej, prostě mě to baví a pokud s tím máš problém, nebo jseš tím, co sis tu prečetl znechucenej, tak nemáš na stránkách HNP co dělat!

Komentáře

« Domů | Přidej komentář

Pošmák 04.06.2009 10:56:02

Muhehehehehe, muhehehehe, tohle musela bejt slušná jízda. Pořád ale nevim, kdo to psal :D

Vyhnan 03.06.2009 17:32:16

Hlavně by se autor neměl za svuj výkon stydět a pěkně si svuj článek označkovat. Jinak teda Miss Agro supr, akorát brzo zavřeli no. A ešě jednou k autorovi - hlavně si neber tatínkovi rady k srdci. Na to aby sis uvědomil, že rodiče měli celej tvuj život pravdu, budeš mít prostor na smrtelný posteli, nebo v našem případě na smrtelný barový stoličce.

duri 01.06.2009 21:13:18

a to autor opomel ze po navratu z ameriky, jeste tyz vecer, byl viden na osdesatkach v dundee a hlavne u boxice zas do sesti rano.. Myslim ze autor predvedl ze ma na letosni festivalou sezonu velmi dobre natrenovano..

Autor 01.06.2009 17:18:52

Omlovám se za vypadávání mezer. Třikrát jsem to předělával a furt stejnej problém.