Ten hroznej pocit zažil snad každej z nás. Je to příšerný dilema, když se člověku sejdou dvě akce v jeden den. U mě tahle prekérka nastala v pondělí. Konala se vánoční besídka žurnalistů, na který se scházej lidi z celýho IKSŽ (Institut komunikačních studií a žurnalistiky). Původně sem byl spíš nakloněnej k tomu, že tuhle akcičku asi vynechám, ale když na mě jedna prvanda vod nás z fakulty udělala voči, že by byla ráda, kdybych tam s ní zašel, poslechl jsem hlas svého... (tady by se hodilo říct srdce, ale lhát se nemá). Problém ovšem byl, že právě ten den měl ve Vagónu koncert kníže pornofolku Záviš. Puzení jít do Vagónu bylo o to silnější, že jsem se den předem nemohl zúčastnit akce Pod vobrazem. Akce na které jsem se nacházel byla dobrá, ale touha vidět jak se tvářej moji pražský fellaz, který Záviše do té doby znali jenom z mího vyprávění, mě stále ubíjela. Zábava se rozjela a asi nemusim zdůrazňovat, že jednim z největších rozjížděčů zábavy sem byl já. Našel jsem ale skvělého kolegu, syna proděkanky, který je šéfredaktorem jednoho významného českého časopisu a také externě přednáší na naší fakultě. Do třetice jsme přibalili jednoho mého spolužáka, který byl trošku nervózní z toho, že člověk kterého vídal celý tento semestr za katedrou nemá problémy s tykáním (za to asi bude mít po čase problém s játry) a vyrazili jsme do Vagónu. No a Záva nezklamal. Někteří mý kámoši sice chvíli nevěřili, co se kolem nich děje, ale pak se to rozjelo. Šéfredaktor se vožral eště víc a smál se asi půl hodiny v kuse a pak vždycky v pětiminutovejch blocích s minutovou přestávkou (kterou potřeboval na to, aby vylez zpod stolu zpátky na lavici), i já se vožral ještě víc, takže k baru sem běhal po stolech, vod baru sem i se sklenicema běhal po stolech, zpívalo se, kalilo se, prostě nářez. Po nějaké době (přesnej časovej úsek bohužel nemůžu určit) mě ve Vagónu vyhmátla slečna (viz. výše). Nenašla tam ale mě, nýbrž čerstvého absolventa medicíny se specializací na popáleniny Filipa, kterej teda shodou okolností vypadal jako já, klopil do sebe zapálený absinthy a všechny kolem, který se do toho báli jít přesvědčoval, že kdyby něco, s jeho aprobací se o ně postará. Musim dodat, že mu to lidi žrali. Slečna donutila Filipa, aby odešel a vrátil jsem se já, i když nutno říct, že dost sťatej. Záviš jí ale podle výrazu pohoršoval, předevšim když půlka klubu zpívala "Má milá má krámy,...". Šel jsem s ní tedy na tramvaj, kde mi oznámila, že je doma sama, jestli nechci jít spát k ní. Kdyby tohle řekla holka Patrikovi, tak to chápu, taky sem se jako malej bál tmy, ale aby se téměř 20ti letá holka bála bejt sama doma...! Slečna má sice prdel hezkou, ale ze Závišem je zase větší, takže sem se gentlemansky rozloučil a po té se vrátil do jámy lvové. Šéfredaktor na mě něco zamumlal. Rozumět tomu bylo asi stejně dobře, jako Leošovu slohu, ale kámoš mě informoval, že eště když moh' mluvit, tvrdil něco vo tom, že musí domu, že zejtra hlídá syny, páč manželka někam musí. Zřejmě se ale taky bál tmy, protože s náma vydržel až do svítání. Už ani nevim kdy a proč, ale na cestě domu vzniknul hec a my kreténi se šli koupat. K palvební komoře sme ale nedoplavali, protože jeden kolega si sotva smočil nádobky s potomkama a vzdal to. Ačkoliv sem kluk votužilej a do vody sem vlez, když sem se vrátil na břeh, myslel sem, že se poseru. Takovou kosu si nedovedete představit. No myslim, že v tom nonstopu museli čumět, když se tam nad ránem vobjevili cápci s mokrejma hlavama a klepali se zimou, ačkoliv byli teple oblečení. Nicméně pivo nám nalili, takže cajk. Nevim v jaký fázi večera nám přibyla pouliční vánoční výzdoba, vlajka EU, kterou sme protestně pomočili, ani kde sme vzali ten asi metrovej stromek. Podle tvaru hlíny na kořenech byl původně usazenej v nějakym květináči. Co ovšem vim je, že hadry sem si zasral, když sme zorbovali na Petříně. Hrozná prdel, škoda jenom, že sme neměli zorba-koule. Druhej den ve škole sem si tak akorát votlačil čelo vod lavice a poslintal ve spánku prezenční listinu. Sem zas po dlouhý době kalil... Chtělo by to Goťákovo know-how jak v tomhle tempu vydržet.
Byl jsem obviněn z toho (né Patrikem:-), že snad chci o Patrikovi šířit mylné informace, že je pedofil, nebo ňákej jinej úchylák. Tak to samozřejmě není a ani si to tady nikdo nemyslí. Tímto se tedy, jak jsem slíbil, Patrikovi písemně a veřejně omlouvám.
O autorovi
Autor: hnp1 Region: Kladno O mně: Normální několiko kluk z Kladna. Nesnáším alkohol, kouření a nezávazný sex s debilníma holkama.
jirkasvan (1x)
PIPINA999 (1x)
v 19:05
Autor: hnp1
komentáře (1)
Ten hroznej pocit zažil snad každej z nás. Je to příšerný dilema, když se člověku sejdou dvě akce v jeden den. U mě tahle prekérka nastala v pondělí. Konala se vánoční besídka žurnalistů, na který se scházej lidi z celýho IKSŽ (Institut komunikačních studií a žurnalistiky). Původně sem byl spíš nakloněnej k tomu, že tuhle akcičku asi vynechám, ale když na mě jedna prvanda vod nás z fakulty udělala voči, že by byla ráda, kdybych tam s ní zašel, poslechl jsem hlas svého... (tady by se hodilo říct srdce, ale lhát se nemá). Problém ovšem byl, že právě ten den měl ve Vagónu koncert kníže pornofolku Záviš. Puzení jít do Vagónu bylo o to silnější, že jsem se den předem nemohl zúčastnit akce Pod vobrazem. Akce na které jsem se nacházel byla dobrá, ale touha vidět jak se tvářej moji pražský fellaz, který Záviše do té doby znali jenom z mího vyprávění, mě stále ubíjela. Zábava se rozjela a asi nemusim zdůrazňovat, že jednim z největších rozjížděčů zábavy sem byl já. Našel jsem ale skvělého kolegu, syna proděkanky, který je šéfredaktorem jednoho významného českého časopisu a také externě přednáší na naší fakultě. Do třetice jsme přibalili jednoho mého spolužáka, který byl trošku nervózní z toho, že člověk kterého vídal celý tento semestr za katedrou nemá problémy s tykáním (za to asi bude mít po čase problém s játry) a vyrazili jsme do Vagónu. No a Záva nezklamal. Někteří mý kámoši sice chvíli nevěřili, co se kolem nich děje, ale pak se to rozjelo. Šéfredaktor se vožral eště víc a smál se asi půl hodiny v kuse a pak vždycky v pětiminutovejch blocích s minutovou přestávkou (kterou potřeboval na to, aby vylez zpod stolu zpátky na lavici), i já se vožral ještě víc, takže k baru sem běhal po stolech, vod baru sem i se sklenicema běhal po stolech, zpívalo se, kalilo se, prostě nářez. Po nějaké době (přesnej časovej úsek bohužel nemůžu určit) mě ve Vagónu vyhmátla slečna (viz. výše). Nenašla tam ale mě, nýbrž čerstvého absolventa medicíny se specializací na popáleniny Filipa, kterej teda shodou okolností vypadal jako já, klopil do sebe zapálený absinthy a všechny kolem, který se do toho báli jít přesvědčoval, že kdyby něco, s jeho aprobací se o ně postará. Musim dodat, že mu to lidi žrali. Slečna donutila Filipa, aby odešel a vrátil jsem se já, i když nutno říct, že dost sťatej. Záviš jí ale podle výrazu pohoršoval, předevšim když půlka klubu zpívala "Má milá má krámy,...". Šel jsem s ní tedy na tramvaj, kde mi oznámila, že je doma sama, jestli nechci jít spát k ní. Kdyby tohle řekla holka Patrikovi, tak to chápu, taky sem se jako malej bál tmy, ale aby se téměř 20ti letá holka bála bejt sama doma...! Slečna má sice prdel hezkou, ale ze Závišem je zase větší, takže sem se gentlemansky rozloučil a po té se vrátil do jámy lvové. Šéfredaktor na mě něco zamumlal. Rozumět tomu bylo asi stejně dobře, jako Leošovu slohu, ale kámoš mě informoval, že eště když moh' mluvit, tvrdil něco vo tom, že musí domu, že zejtra hlídá syny, páč manželka někam musí. Zřejmě se ale taky bál tmy, protože s náma vydržel až do svítání. Už ani nevim kdy a proč, ale na cestě domu vzniknul hec a my kreténi se šli koupat. K palvební komoře sme ale nedoplavali, protože jeden kolega si sotva smočil nádobky s potomkama a vzdal to. Ačkoliv sem kluk votužilej a do vody sem vlez, když sem se vrátil na břeh, myslel sem, že se poseru. Takovou kosu si nedovedete představit. No myslim, že v tom nonstopu museli čumět, když se tam nad ránem vobjevili cápci s mokrejma hlavama a klepali se zimou, ačkoliv byli teple oblečení. Nicméně pivo nám nalili, takže cajk. Nevim v jaký fázi večera nám přibyla pouliční vánoční výzdoba, vlajka EU, kterou sme protestně pomočili, ani kde sme vzali ten asi metrovej stromek. Podle tvaru hlíny na kořenech byl původně usazenej v nějakym květináči. Co ovšem vim je, že hadry sem si zasral, když sme zorbovali na Petříně. Hrozná prdel, škoda jenom, že sme neměli zorba-koule. Druhej den ve škole sem si tak akorát votlačil čelo vod lavice a poslintal ve spánku prezenční listinu. Sem zas po dlouhý době kalil... Chtělo by to Goťákovo know-how jak v tomhle tempu vydržet.
Vyhnan
Komentáře
« Domů | Přidej komentář
Vyhnan 23.12.2007 17:08:32
Byl jsem obviněn z toho (né Patrikem:-), že snad chci o Patrikovi šířit mylné informace, že je pedofil, nebo ňákej jinej úchylák. Tak to samozřejmě není a ani si to tady nikdo nemyslí. Tímto se tedy, jak jsem slíbil, Patrikovi písemně a veřejně omlouvám.