splín s ponaučením
30.Leden 2009Dnešek proběhl dle očekávání, až na ten večer. Po delší době jsem si zašel do hospody poslechnout muziku. Potkal jsem tam jednu svou známou, nádherná ženská s tím snad nejnádhernějším úsměvem co jsem kdy viděl. A já se nezmohl na víc, než na pár přátelských frází. Prostě jsem si nechal utéct šanci na zajímavé rande a snad i na nějaký delší vztah. Nejradši bych se neviděl. Moje sebevědomí právě kleslo na nulu. Mé předsevzetí: musím udělat něco co mi trochu toho sebevědomí poskytne, úspěch v práci nebo alespoň nějakej flirtík nevinej jak právě narozený člověk. Snad i na mou cestu světlo zasvítí, snad i mou cestu bude chtít nějaká dobrá duše sdílet s mou dušičkou.
V posledních letech velmi vnímám jak jsme všichni ve skutečnosti křehcí. Doba nás naučila sobeckému chování, aby jsme svou křehkost skryli, ale právě ta křehkost jest tím, co z nás dělá citlivé a city vnímající tvory. Dělá nás lidmi v tom dobrém smyslu. Tedy i já čtenářům mých řádků sděluji: buďte vnímaví k citům svým i k citům druhých, prostě buďte lidmi.
napsal/a: jirka1977 23:49 Link
