Tak dnes jsem se dostal domů z práce náramně klidně a rychle. V kupé vlaku byli zajímaví lidé, kupodivu jsem stihl i autobus domů. Pak jsem si zajel prohlédnout nové zboží do krámku s motorkama a při návratu domů horor. Můj mobil, můj druhý mozek, moje rozšířená paměť.... JE PRYČ!

Hledal jsem všude, prozváněl jsem ho snad dvacetkrát. Byl jsem přesvědčen, že jsem o něj přišel. Nechal jsem bloknout číslo, obvolal pár známých jejichž čísla mi zázrakem v paměti uvízla a začal jsem uvažovat o koupi nového mobilu. Už už jsem to vzdal.

Potom jsem si začal krok po kroku vzpomínat co jsem dělal od rána. Jel jsem vlakem, vystoupil a podíval se na mobil kolik je hodin. Zcela určitě jsem jej dal do kapsy a to bylo naposled co jsem ho viděl. A pak jsem si řekl, že se ještě podívám do auta. Jenže to si vzal můj otec do práce. Tedy nebylo zbytí, setřel jsem prach ze sedla své jawy 23 a vyrazil na tomhle fichtlu za autem. BYL TAM.

Možná si řeknete, ten toho nadělá s mobilem, ALE plyne z toho poučení pro mne i pro ostatní. A to zní:

Zapisujte si všechny kontakty do papírového seznamu. Nikdy nevíte, kdy přijdete o mobil nebo kdy vám shoří PC.

A jaké by bylo vyprávění bez happy-endu :-)) Vše je teď jak má být. Podíval jsem se po delší době do papírnictví, popovídal si s prodavačkou na téma zdražování zboží, dal jsem si ledovou kávu a přitom jsem zapisoval svoje kontakty do notesu. Strávil jsem vcelku hezké popoleledne (skvělej výraz, ne?) a uvědomil jsem si svou až kritickou závislost na elektronické paměti. Tedy, jsem teď poučen a spokojený.

Hezké léto a krásné dny nechť vás štěstí zahrnuje svými dary. :-D

napsal/a: jirka1977 16:28 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář