Po době přestupnýho roku poprvé
Nějak jsi to zaspala. Zimním spánkem ve světě, kde se něco odehrává v okamžicích po půl roce a ty to uvítáš pokaždé s jistotou a zároveň s nadějí, že ten dlouho očekávaný vzruch plánuje brzo přestat. a přijde stereotypní ulehnutí, svobodná vůle tě uloží do tvé pohodlné nory s fasádou podobnou zlaté kleci.
Nerozlučnost vzteku s pocitem vděčnosti postrádá na abstraktnosti, když poklidná dobrovolně přijme slast známého kóma, doprovázeného zpomalením tepu, ospalým tokem krve principiálně a mechanicky poháněným mechanismem srdce.
Už se nevrátíš, nejde to. I při pouhém pomyšlením na návrat se přistihneš před zrcadlem s vlasy slepenými potem a lapající po dechu.
Vstřebáváš, učíš se, objevuješ, celou tu dobu, a v přímém poměru s časem roste pocit děvčete uprostřed černého lesa. A ani dlouho neslyšené melodie z karaoke baru U Modrýho papouška nedokáží tak věrně setřít ten pocit narůstajícího rozdílu mezi tím co bylo a tím, co je, jako ta ´dlouhotrvající´barva na vlasy. Dřív byla symbolem nových bot a s nimi přišel novej život, dnes dostála sloganům z reklamy statečně a čestně a bonusem odéru amoniaku. Slzí po něm oči. Alespoň mají důvod.
A když to 33 cigaret jenom zhorší, nezbývá než křičet. Tak rychle uchopené ustálení se až nepochopenou rychlostí ustálilo.
Už netřeba hledat únikový východy, staly se z nich vchody. A prokouřené sedmiminutové mezery představují, nejen ve středu v podvečer, chytře využitou, nespočitatelnou bonusovou výhodu.
Tak moc ustrnulá a přitom jiná. Tak moc podobná, zároveň vyděšená z té bleskové změny, ve stavum zimní opilé ospalosti.
Od tam, kde vinná iluze zobrazuje deziluzi.
Od tam, kde minuta trvá dny a roky uletí během balení cigarety.
Jistota je v modré barvě dýmu nikotinu a v tom, že drobný cinkají pořád stejně.
Nějak jsi to zaspala. Zimním spánkem ve světě, kde se něco odehrává v okamžicích po půl roce a ty to uvítáš pokaždé s jistotou a zároveň s nadějí, že ten dlouho očekávaný vzruch plánuje brzo přestat. a přijde stereotypní ulehnutí, svobodná vůle tě uloží do tvé pohodlné nory s fasádou podobnou zlaté kleci.
Nerozlučnost vzteku s pocitem vděčnosti postrádá na abstraktnosti, když poklidná dobrovolně přijme slast známého kóma, doprovázeného zpomalením tepu, ospalým tokem krve principiálně a mechanicky poháněným mechanismem srdce.
Už se nevrátíš, nejde to. I při pouhém pomyšlením na návrat se přistihneš před zrcadlem s vlasy slepenými potem a lapající po dechu.
Vstřebáváš, učíš se, objevuješ, celou tu dobu, a v přímém poměru s časem roste pocit děvčete uprostřed černého lesa. A ani dlouho neslyšené melodie z karaoke baru U Modrýho papouška nedokáží tak věrně setřít ten pocit narůstajícího rozdílu mezi tím co bylo a tím, co je, jako ta ´dlouhotrvající´barva na vlasy. Dřív byla symbolem nových bot a s nimi přišel novej život, dnes dostála sloganům z reklamy statečně a čestně a bonusem odéru amoniaku. Slzí po něm oči. Alespoň mají důvod.
A když to 33 cigaret jenom zhorší, nezbývá než křičet. Tak rychle uchopené ustálení se až nepochopenou rychlostí ustálilo.
Už netřeba hledat únikový východy, staly se z nich vchody. A prokouřené sedmiminutové mezery představují, nejen ve středu v podvečer, chytře využitou, nespočitatelnou bonusovou výhodu.
Tak moc ustrnulá a přitom jiná. Tak moc podobná, zároveň vyděšená z té bleskové změny, ve stavum zimní opilé ospalosti.
Od tam, kde vinná iluze zobrazuje deziluzi.
Od tam, kde minuta trvá dny a roky uletí během balení cigarety.
Jistota je v modré barvě dýmu nikotinu a v tom, že drobný cinkají pořád stejně.
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů