ták. žiju. to kdyby se někomu stýskalo.
a jaro nám vlilo novou krev do žil jako každej rok a mě vzalo chuť psát, sedět u počítače a na všechny indoorový aktivity.
a nestíhám. tu školu. to máte tak, jak se vám ta skála láme pod nohama a vy si pořád říkáte, jaká spousta času ještě zbývá. a pak. pak se utrhne ten největší kus a vy si řeknete AHA.
no tak aha.
taky sem se přestala česat, protože na to taky čas není.)
no, k věci. k jaru, co přišlo a o tom, jak dlouho sme na něho čekali, že.
o mých kulturních zážitcích za poslední dva měsíce.
aneb o tom, že sem se snažila a spatřila toho docela dost.
a se mnou i můj muž, který je stále můj a už můžu i říkat, že jsme spolu přes rok.
tak se pohodlně usaďte a já snad nějak začnu a přestanu o tom vykládání pořád jen žvanit.
prostě když takhle nebudete mít v pátek co dělat, tak se sbalte a jeďte si na systémy.
zadupat. a to doslova. perversáci hráli a my tančili v sedě. v zajetí času, v zapomnění, zhypnotizovaní, zparalyzovaní, s jedním pivem na večer. a že to bylo fajn. policejní vůz nás pronásledoval jen jednou a na záchodky byla fronta vcelku malá. místa na zemi dost. zabrali jsme si to pěkně vzadu u zdi a plácali chodidlama mnoho hodin v kuse.
a probrání za stavu podobnýmu hypnoze a osmikilometrová cesta domů o pěti ráno, šli jsme přes park a číkali na muflony. nebo oni na nás. a co bylo dřív? no?.D
a vymýšlení si vlastních epitafů. mám to. "koněčně sem pořádně zapařila, tak už můžu i zakalit"
a taky majáles a lucčiných osmnáct. zapíjeli jsme je osmnáctkou pivem a na její počest se snažili při tanci jménem pogo zašlapat co nejvíce lidem nohy do země.
a moje vypsaná fixa a můj muž čekající na deci hlídajíce mi věci. a bylo mi tam hezky, jen ty davy mě ničí.
muzejní noc to potvrdila. a že byla taky fajn. a o víkendu si dáme Mezi ploty. snad.
projít si jedno muzeum za večer a pak klábosit v poklidu na špilberku za svitu večerky, večernice
nebo polárky, to máte fuk.
a co bych pořád vykládala, tohle jsou ty konkrétní věci. mají svoje datum, čas zahájení a místo. a pak je tu milion věcí okolo. blučinský homelesspárty, který nejdou zapomenout. a pálej tam, lavečky, darebáci zhulení a bůhvícoještění. naše squatpárty s orim a stěmacoještěpřijdou. anebo naše kilometrový chození, do hájku, k rybníku, zpátky, za ručičku. pusuješ mě do vlasů a já mám strach, že budeš mít klíště.
jen nesmím ještě zapomenout mých sebedestruktivních pět dní, poté půlnoci, cos mě opustil a já myslela, že se nevrátíš. a pavka si myslel, že do vteřiny umřu. odbyla jsem si to. vícedenní tah, kdy jsem nemyslela na to, co bude zítra, pozítří, kdy jsem jen potřebovala zahodit svou hlavu do koše a zapálit. zapomenout, nemyslet. podařilo se, odpočinula sem si a pak ses vrátil, se strachem v očích o katušátko a zase si mě nechal spát ti na rameni. v bezpečí. bez potřeby vypnout. vypnout mozek. vypnout život, co dává aspoň pramalej smysl se svýma na první pohled hloupýma pravidlama, zásadama, se svýma jistotama.
protože vím, že to není svoboda a že, když mi to tvrdíte, tak nemáte pravdu. že není svoboda vzdát se všech jistot a tím pádem i závazků.
že tady sice jde o život, ale tohle není ten správnej underground.
.
a taky je nás míň. zapaluju další svíčku a na dušičky obejdu o místo navíc. zbytečně, k vzteku. jste spolu. malá vzpomínka, koupila sem kytku a obrečela to. žes mě kryl na čarodějálesu a pak mi poskyt azyl, žes se mnou hledal krygl v lese po bečce a pak jsme ty střepy zapili lahváčema, žes šel na nástavbu, že sem ti říkala, že tam máš jít. a že sem tě měla ráda. a že sem to ten večer měla na jazyku a že sem to neřekla. že sem neřekla ať jedete opatrně. že sem to prosrala. tak snad to víš, Honzo, tam kdesi na Elvis ajlendu.
.
.
tak. dáme si nějakej koncert, budem vzpomínat s úsměvem na rtech a s pivem v ruce. a pak si zajdem na soundsystémy dupnout a s kudrnačkou na drumík.
taky máme koťata od frankensteina. budem mít blučinský a zbytek rozdáme. (zájemci pište do vzkazu.))
zbývaj dvě, tak snad se udaj.
a pamatujte. když nejde o život, tak není underground. řekl pan Jirous.
a mějte se zase hezky a dávejte na sebe pozor.
uf.
a jaro nám vlilo novou krev do žil jako každej rok a mě vzalo chuť psát, sedět u počítače a na všechny indoorový aktivity.
a nestíhám. tu školu. to máte tak, jak se vám ta skála láme pod nohama a vy si pořád říkáte, jaká spousta času ještě zbývá. a pak. pak se utrhne ten největší kus a vy si řeknete AHA.
no tak aha.
taky sem se přestala česat, protože na to taky čas není.)
no, k věci. k jaru, co přišlo a o tom, jak dlouho sme na něho čekali, že.
o mých kulturních zážitcích za poslední dva měsíce.
aneb o tom, že sem se snažila a spatřila toho docela dost.
a se mnou i můj muž, který je stále můj a už můžu i říkat, že jsme spolu přes rok.
tak se pohodlně usaďte a já snad nějak začnu a přestanu o tom vykládání pořád jen žvanit.
prostě když takhle nebudete mít v pátek co dělat, tak se sbalte a jeďte si na systémy.
zadupat. a to doslova. perversáci hráli a my tančili v sedě. v zajetí času, v zapomnění, zhypnotizovaní, zparalyzovaní, s jedním pivem na večer. a že to bylo fajn. policejní vůz nás pronásledoval jen jednou a na záchodky byla fronta vcelku malá. místa na zemi dost. zabrali jsme si to pěkně vzadu u zdi a plácali chodidlama mnoho hodin v kuse.
a probrání za stavu podobnýmu hypnoze a osmikilometrová cesta domů o pěti ráno, šli jsme přes park a číkali na muflony. nebo oni na nás. a co bylo dřív? no?.D
a vymýšlení si vlastních epitafů. mám to. "koněčně sem pořádně zapařila, tak už můžu i zakalit"
a taky majáles a lucčiných osmnáct. zapíjeli jsme je osmnáctkou pivem a na její počest se snažili při tanci jménem pogo zašlapat co nejvíce lidem nohy do země.
a moje vypsaná fixa a můj muž čekající na deci hlídajíce mi věci. a bylo mi tam hezky, jen ty davy mě ničí.
muzejní noc to potvrdila. a že byla taky fajn. a o víkendu si dáme Mezi ploty. snad.
projít si jedno muzeum za večer a pak klábosit v poklidu na špilberku za svitu večerky, večernice
nebo polárky, to máte fuk.
a co bych pořád vykládala, tohle jsou ty konkrétní věci. mají svoje datum, čas zahájení a místo. a pak je tu milion věcí okolo. blučinský homelesspárty, který nejdou zapomenout. a pálej tam, lavečky, darebáci zhulení a bůhvícoještění. naše squatpárty s orim a stěmacoještěpřijdou. anebo naše kilometrový chození, do hájku, k rybníku, zpátky, za ručičku. pusuješ mě do vlasů a já mám strach, že budeš mít klíště.
jen nesmím ještě zapomenout mých sebedestruktivních pět dní, poté půlnoci, cos mě opustil a já myslela, že se nevrátíš. a pavka si myslel, že do vteřiny umřu. odbyla jsem si to. vícedenní tah, kdy jsem nemyslela na to, co bude zítra, pozítří, kdy jsem jen potřebovala zahodit svou hlavu do koše a zapálit. zapomenout, nemyslet. podařilo se, odpočinula sem si a pak ses vrátil, se strachem v očích o katušátko a zase si mě nechal spát ti na rameni. v bezpečí. bez potřeby vypnout. vypnout mozek. vypnout život, co dává aspoň pramalej smysl se svýma na první pohled hloupýma pravidlama, zásadama, se svýma jistotama.
protože vím, že to není svoboda a že, když mi to tvrdíte, tak nemáte pravdu. že není svoboda vzdát se všech jistot a tím pádem i závazků.
že tady sice jde o život, ale tohle není ten správnej underground.
.
a taky je nás míň. zapaluju další svíčku a na dušičky obejdu o místo navíc. zbytečně, k vzteku. jste spolu. malá vzpomínka, koupila sem kytku a obrečela to. žes mě kryl na čarodějálesu a pak mi poskyt azyl, žes se mnou hledal krygl v lese po bečce a pak jsme ty střepy zapili lahváčema, žes šel na nástavbu, že sem ti říkala, že tam máš jít. a že sem tě měla ráda. a že sem to ten večer měla na jazyku a že sem to neřekla. že sem neřekla ať jedete opatrně. že sem to prosrala. tak snad to víš, Honzo, tam kdesi na Elvis ajlendu.
.
.
tak. dáme si nějakej koncert, budem vzpomínat s úsměvem na rtech a s pivem v ruce. a pak si zajdem na soundsystémy dupnout a s kudrnačkou na drumík.
taky máme koťata od frankensteina. budem mít blučinský a zbytek rozdáme. (zájemci pište do vzkazu.))
zbývaj dvě, tak snad se udaj.
a pamatujte. když nejde o život, tak není underground. řekl pan Jirous.
a mějte se zase hezky a dávejte na sebe pozor.
uf.
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů