a at je mensi nebo vetsi, tak je prece existencialni a jeste k tomu drama, coz znamena, ze je spatne..
a kdyz uz musite sedet s ledovat, poslouchat a videt, jak to vsechno pred vama pada, cerna pred ocima a vy lezite naznak..a pak..pak se probudite.
probudite se a malem vam oci vysvihne mucholapka a spousty malych mrtvych a o zivot bojujicich telicek na ni, probudite se a nevite, kde jste..
tak presne tady, v tuhle chvili to drama zacina.
a at uz mate sny z cokolady, z marcipanu nebo z pavucin, tak si je nechte, hyckejte je a rozmazlujte, davejte je pod pernu a nezapoinejte, stejne jako ja..hyckam svuj sen z domku s panem masarykem v predzahradce, z domku, co stoji v klidne ulici plne salin, z domku, kam se podivam mozna na proslule DOD, o kterych mi dava predstavu jen a jen samotny pan Necas.
ale nechme domku a te blizsi budoucnosti, jen mam pcoit, ze moj sny jsou ponekud ohrozeny, nakapam jim do pusy trochu mlicka a ulozim je k topeni, treba se zpravi a ja se uz nikdy nebudu muset poduvat na to, jakou rovnici ma vyroba a haseni vapna a co pro to mam udelat, aby mi tak rozkosne oxidovala.
mozna je to taky to jedine, co si z tech stovek stranek zapamatuju..
a ja? ja se ztracim, ztracim se v zelenych a bilych chodbach, skrti me modry zabradli a vsechny hodiny a tydny nikdy nekonci..a porad je dal a hur..
a je az smutny, jak nam tenhle nasimi rodici vnucovany zaklad zivota dokaze kazit vsechno, dokaze kazit chut na to, abysme spali mene a natekli nam oci vice, protoze si pripadam jak angorak, boli me hlava a mam pocit, ze se konce ledna ani nedockam a kdyz prece jen prijde, tak se zacaku unora proste nedoziju.
co vsechno dokazete udelat pro ty, kteri vam dali zivot.
proste jenom propadam unave a jeste vic panice, protoze to na me pada..jako lavina..obrovska kupa snehu a pak tma..vy jste ten snih a ja jsem ta tma.
a ted, aby ty my zavery nebyly tak nudny a uspechany, aby vam nesmrdely jako psi srst a aby vam bylo lip, tak pouziju slova, co jsou mi ted vice nez blizka.
zivot je jak chodit po hrane ziletky,
hloupi nerozumi,
chytri nechapou,
ostatni taky ziji.
a i kdyz myslim vetsinou ironicky a s nadsazkou, i kdyz neplanuju a nepremyslim, tak to aspon pro par dalsich dnu zkusim.
tak!
a kdyz uz musite sedet s ledovat, poslouchat a videt, jak to vsechno pred vama pada, cerna pred ocima a vy lezite naznak..a pak..pak se probudite.
probudite se a malem vam oci vysvihne mucholapka a spousty malych mrtvych a o zivot bojujicich telicek na ni, probudite se a nevite, kde jste..
tak presne tady, v tuhle chvili to drama zacina.
a at uz mate sny z cokolady, z marcipanu nebo z pavucin, tak si je nechte, hyckejte je a rozmazlujte, davejte je pod pernu a nezapoinejte, stejne jako ja..hyckam svuj sen z domku s panem masarykem v predzahradce, z domku, co stoji v klidne ulici plne salin, z domku, kam se podivam mozna na proslule DOD, o kterych mi dava predstavu jen a jen samotny pan Necas.
ale nechme domku a te blizsi budoucnosti, jen mam pcoit, ze moj sny jsou ponekud ohrozeny, nakapam jim do pusy trochu mlicka a ulozim je k topeni, treba se zpravi a ja se uz nikdy nebudu muset poduvat na to, jakou rovnici ma vyroba a haseni vapna a co pro to mam udelat, aby mi tak rozkosne oxidovala.
mozna je to taky to jedine, co si z tech stovek stranek zapamatuju..
a ja? ja se ztracim, ztracim se v zelenych a bilych chodbach, skrti me modry zabradli a vsechny hodiny a tydny nikdy nekonci..a porad je dal a hur..
a je az smutny, jak nam tenhle nasimi rodici vnucovany zaklad zivota dokaze kazit vsechno, dokaze kazit chut na to, abysme spali mene a natekli nam oci vice, protoze si pripadam jak angorak, boli me hlava a mam pocit, ze se konce ledna ani nedockam a kdyz prece jen prijde, tak se zacaku unora proste nedoziju.
co vsechno dokazete udelat pro ty, kteri vam dali zivot.
proste jenom propadam unave a jeste vic panice, protoze to na me pada..jako lavina..obrovska kupa snehu a pak tma..vy jste ten snih a ja jsem ta tma.
a ted, aby ty my zavery nebyly tak nudny a uspechany, aby vam nesmrdely jako psi srst a aby vam bylo lip, tak pouziju slova, co jsou mi ted vice nez blizka.
zivot je jak chodit po hrane ziletky,
hloupi nerozumi,
chytri nechapou,
ostatni taky ziji.
a i kdyz myslim vetsinou ironicky a s nadsazkou, i kdyz neplanuju a nepremyslim, tak to aspon pro par dalsich dnu zkusim.
tak!
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů