DELETE_ME

zase. opět. znova a po dlouhým přemlouvání sama sebe.

a zase jsem to přežila. a co mě nezabije, to mě posílí, takže za chvilku se budu moci přidat k bandě mimozemšťanů, co okupují tuhle planetu a občas mi přenesou paličku.
a už mám zase zásoby.
vstříc novýmu roku, vstříc lednu, kterej bude pokrývat sakra velká kopa hnoje a já v ní.

prosinec a my všichni v něm. a omámila mě ta překvapující školní volnost, omámilo mě to tak moc, že sme opět nepodlehli. a pak zase a pak zase. jedna velká spirála směřující dovnitř.

ONline. dobrou chuť. navždy. napsal panFík a jeho deníčku se nedá nevěřit. kam se hrabe Jamie Oliver.

šílený nakupování s martinkou, blučina a spousta mimozemšťanů, kteří se zvládaj přemisťovat, objeví se, když to nečekáte a pak stejně zmizí. a samozřejmě davidáč. protože kdo jinej je na vyšším stupínku.

pak přišli vánoce a takovýty formality a každej rok stejný. ani sem je nepostřehla. a pak prázdniny. vystěhovali mě z pokoje do blučiny a se mnou všechen nábytek. na chodbu. a už sem zase zpátky a sakra se mi tady nelíbí.

a spousta nečekané volnosti, kterou mi moji rodiče upíraj za moje volnomyšlenkářství. má to i svý klady.

no a jak jinak sme s tím mohli naložit. a minulost chutná jak zvětralý pivo.

no a je sakra těžký vytáhnout z mýho zničenýho mozku všechny vzpomínky, všechny filosofie a názory, co padly, všechno to, co mě bavilo a uteklo samozřejmě nesnesitelnou rychlostí. šílenej tikot.

hrušovany, bličina, david..jedna velká šmouha.
a silvestr. kousíčky. lapám je a snažím se je udržet.
s davidem. poledne. Kurt chtěl znásilnit a my se houpali s ním. Nirvana a opiový tyčinky. a spousta nostalgie, protože ta hudba nikdy neuškodí, jen občas zavede, povzbudí a navodí malinko jinej prostor.
volání s kudrnatou, to polední i to půlnoční samozžejmě stálo za to a samozřejmě, že šla slyšet až na náměstí. ale hlavně, že má žuby a má mě láda, vožlala vožlalá. prej prask prask..hej já šem špadla.DD

a naše stará známá sebedestrukce. čekala na nás a uvítala s otevřenou náručí. a okoraly chlebíčky. pak přijeli Marťa a pan Šiška a pak nás poctil svou návštěvou i chuck Oris, alias ori mimozemšťan, kterej na mě žaluje davidovi(je drzá, baba jedna.)) a nosí mi paličky. občas se přemístil a pak se zase objevil. a seděli sme a žvanili. a o půlnoci vyjeli na kopec a pozorovali ty prskající koule na točícím se horizontu. motala se mi hlava z toho a nikdo nevděl kolik je hodin.
tak jsme si to sakra určili sami slovy ,,tak třeba asi teď" a všichni se svorně ohubičkovali, jak se to sluší a patří, rozšířili všechny nemoci a spokojeně sjeli zase domů, do tepla, čekala nás lahev z francie a postel a žvanení až do rána. tak sme si pěkně v pěti sedli na postel do kolečka a nenašlo by se šílenější sestavy. a pěkně poměloučku se propadali někam jinam. kousíčky štěstí posílaný v alobalech, těžký marlborka, který nebyly marlborka a šílený diskuze o všem, co exituje a nedává smysl.
a Lennonovi kluci už se nikdy nevrátěj.
a spousta z nás taky ne. pořád byl zablokovanej záchod, třikrát za noc sem nabíjela mobil a pletou se mi písmenka. a bylo to sakra dobrý. a taky sakra podobný všem takovýmhle večerům.
podělila sem se s orim o názor na knížky a vzájemně sme si očuchali vonné tyčinky.

a nepostřehla jsme vůbec nic, mám z toho jednu šmouhu a občas nějakej záblesk. a že je nějakje jinej rok. kde? přišli a zase odešli. a zatraceně pořád stejný. a když se člověk chce jakýmkoliv způsobem vyhnout stereotypu, stejně k němu dojde. protože se možná odlišujem, měníme si buňky, a vlatně je nám to i jedno, tak jednou přijde ten okamžik, kdy si uvědomíte, že ta změna, co ste učinili, voněla čerstvým nátěrem jen chviličku a pak se v pořádku zařadila někam do běžných, všedních činností aniž si toho někdo všiml.

a blbě mi z toho bylo, škola, práce, mimozemské civilizace na dohledu a občas nějaká tableta(jak by řekli soudruzi komunisté)...a stejně to bude všechno stejný pořád, jen můžem měnit pořadí. užijme si to.
zvyknout si.

byl Novej rok. a mám pocit, že si ho nepamatuju, že sem ho proseděla s podepřenou hlavou a v noci sme se s mužem nalili vínem a šli spát. jelikož už sem měla halucinace a občas přestávala vidět vůbec. a že to stálo za to. prapodivnej pocit na znavený tělo a náročný myšlenky na tu hodinu. víno, víno, zhasnout a spát.
a poctivě jsme se ožrali až dneska, s davidáčem pod peřinou. jak jinak. dojedli chlebíčky, co nám přivezli naši kámoši z postele a váleli se a čuměli na bednu.

pak mě vyzvedli páni rodičové a odvezli mě sem. sem a já zkysla na tomhle místě a asi přes hodinu píšu tohle a nejde mi to.
a jsem tady sama  a je mi smutno. moc jsem si zvykla na teplo pod peřinou a knihu pohádek s Iljou Muromcem.) není lepších zívislostí.
 
a předsevzetí?zvládnem to. jako My. do jaráků. protože neumím být pouze kámoška. protože my je v množným čísle. protože už i tak máme těch závislostí dost. a protože ty rána bolí nás oba, protože to končí vždycky stejně a protože už skoro nemáme víno.) a Hlavně protože to nebudí dobrej dojem.)

jednu popraskanou pusu vám všem, co víte, že vás mám ráda. na novej rok, kterej bude stejně stejně stejnej. třeba bude líp a když ne, tak může být pořád ještě hůř než bude.

zajisté, moji milý, jsou to růzmé eventuality.

ještě hůř? ten mimozemskej mě přejmenoval na vendelínku, ale stejně kam se na něho ve vendelínství hrabu já, a kam se vlastně hrabem my oba na nenápadnýho pána, co na základce strašně rychle běhal a teď moc rychle hubne. udržování štíhlé linie je důležitý.
pořád ještě můžu být vendelín s velkým V.
a to je tak na ránu váhou do palice.))

a všechno nejlepší. pro to pořád omílaný dokola a pořád tak stejně důležitý. jistoty, základy, teplý kouty a únikový východy.
a hlavně ať sou trička v obchodech ve vaší velikosti.

anebo si můžete představit, že je to všechno jakejsi šméčkovej trip. a máte to jistý.

,,chodím do práce, abych si vydělal peníze na drogy, po kterých mi lidi budou připadat chytří a krásní.."
velevážení Samotáři.