odjíždím.
odjíždím hrát na festival a skákat do vln, běhat po rozpáleným písku a chodit na noční procházky.
a opouštím vás. a zrovna teď se mi vůbec, ale vůbec nechce.
musím si sbalit brašňu a naučit se fyziku a pak dát jaksepatří sbohem školnímu roku na naší vícnežuctívané škole.
a mizím. už žádní fotbalisti.
už žádní promelírovaní chlapci a unavený výrazy spolčených nejbližších.
a zakážu si usínat s pocitem, že i když to nemám před očima, tak tu pořád stejně jsou. všude kolem nás;)
uzavíráme další kapitolu a ještě jednu ísemku a půlku mám za sebou.
ještě jednou tolik vyhazování ze školy, důtek a neomluvených hodin.
ještě o jednou víc přistižení ve výtahu.
a skoro jsem se nerozloučila. nemám to ráda.
však já se vrátím.
vrátím se do vaší náruče. a ta náruč je tam rozevřená proto, že umím fakt dobře vařit;)
pomažem si wafli nutelou a to stačí. co potřebovat víc.
a konečně sem po dlouhé době dostala takovej ten pořádnej hlad.
a tak te´d jím na co přijdu a myslím na to, co si ještě sbalím.
nic, pískacího medvěda do kapsy, děravý boty a to stačí.
a mám ráda takový ty hezký víkendy. víkendy, kdy se naučím řídit a lízt po komínech, víkendy, kdy nakynu z té hromady šíleně sladkých waflí. a vína a plechovek s pivem, vůně trávy a prosluněný odpoledne.
stejně jako protestfest. a Ježíšovi pivo nelej;)
a vím, že se mi nebude chtít vracet, že zase budu sedět na břehu a děsit toho stereotypu. a fňukat s vědomím, že se tomu stejně nikdo nevyhne.
ale vrátím se, už díky vašim drsným povahám;)
odjíždím hrát na festival a skákat do vln, běhat po rozpáleným písku a chodit na noční procházky.
a opouštím vás. a zrovna teď se mi vůbec, ale vůbec nechce.
musím si sbalit brašňu a naučit se fyziku a pak dát jaksepatří sbohem školnímu roku na naší vícnežuctívané škole.
a mizím. už žádní fotbalisti.
už žádní promelírovaní chlapci a unavený výrazy spolčených nejbližších.
a zakážu si usínat s pocitem, že i když to nemám před očima, tak tu pořád stejně jsou. všude kolem nás;)
uzavíráme další kapitolu a ještě jednu ísemku a půlku mám za sebou.
ještě jednou tolik vyhazování ze školy, důtek a neomluvených hodin.
ještě o jednou víc přistižení ve výtahu.
a skoro jsem se nerozloučila. nemám to ráda.
však já se vrátím.
vrátím se do vaší náruče. a ta náruč je tam rozevřená proto, že umím fakt dobře vařit;)
pomažem si wafli nutelou a to stačí. co potřebovat víc.
a konečně sem po dlouhé době dostala takovej ten pořádnej hlad.
a tak te´d jím na co přijdu a myslím na to, co si ještě sbalím.
nic, pískacího medvěda do kapsy, děravý boty a to stačí.
a mám ráda takový ty hezký víkendy. víkendy, kdy se naučím řídit a lízt po komínech, víkendy, kdy nakynu z té hromady šíleně sladkých waflí. a vína a plechovek s pivem, vůně trávy a prosluněný odpoledne.
stejně jako protestfest. a Ježíšovi pivo nelej;)
a vím, že se mi nebude chtít vracet, že zase budu sedět na břehu a děsit toho stereotypu. a fňukat s vědomím, že se tomu stejně nikdo nevyhne.
ale vrátím se, už díky vašim drsným povahám;)
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů