a sem tady, zavisla na blogu a zamotnana ve sve hlave..jako vzdycky..;)
ale..ale..ale..je tu se mnou fixa;)..a me ted zaclo docela hrabat a to je asi spatne takhle po ranu, kdyz nemam tu spravnou spolecnost..
jen, kdyz opominu muj pominuty stav mysli, tak....mam strach..
...uz sem vam psala o svem strachu? o tom, jak se mi svira bricho? psala? ale urcite jo a vsichni, co tady sme to vime;)
..o strachu, ze vsechno hezky jednou konci a ze sama sem toho dukazem stejne jako mnoho dalsich okolo.
a je to hezci, hezci a hezci...a ja mam strach..a porad ceka, porad si myslim, ze to konci, ze dneska je to naposled, ze zitra uz urcite..a porad je to dobry..a strach je cim dal vetsi, vime? rozumime si?
myslim, ze si nemusime rozumet at uz tohle ctete, kdo tohle ctete a ze vim, kdo to je;)
ale v tyhle chvilky, co tohle pisu mi nejde o to, aby tohle melo smysl..takze se omlouvam, komu to vadi;)
jenom musim psat, znate to, kazdej musi neco ze sebe dostat nez vybuchne..jako ja..
a chci neco udelat, udelat neco..ale ne sama..chci citit, ze ziju a nemyslet na to, ze to muze vzdycky skoncit..vsechno..
chci zapomenout..aspon na chvilku..chci se napit, potahnout si a poradne to natlacit do hlavy;)..chci si litat a rikat pritom uuuuu;)..chci byt mimo..zase aspon chvilku..
a je mi jedno, ted je mi jedno, co z toho bude, ze nemuzu prestat, ze se mi libi byt sebedestruktivni, ze se mi libi pomalu se nicit a delat sama sobe nschvaly..a ze se mi to libi, protoze si tim dokazuju, ze ziju..
pekne blbej zpusob.
ale je muj a neumim prestat..vlastne neumim prestat s nicim..mozna nechci..a mozna to neumim
a delam tohle vsechno i kdyz je vsechno v poradku a delam to bez nadeje na nakej rozmysl, nepremyslim a je mi to jedno..
a nicim se tim, nicim se vsim a je mi dobre z toho, jak sem znicena..
mela bych se jit lecit;)
anebo taky ne;)
ale..ale..ale..je tu se mnou fixa;)..a me ted zaclo docela hrabat a to je asi spatne takhle po ranu, kdyz nemam tu spravnou spolecnost..
jen, kdyz opominu muj pominuty stav mysli, tak....mam strach..
...uz sem vam psala o svem strachu? o tom, jak se mi svira bricho? psala? ale urcite jo a vsichni, co tady sme to vime;)
..o strachu, ze vsechno hezky jednou konci a ze sama sem toho dukazem stejne jako mnoho dalsich okolo.
a je to hezci, hezci a hezci...a ja mam strach..a porad ceka, porad si myslim, ze to konci, ze dneska je to naposled, ze zitra uz urcite..a porad je to dobry..a strach je cim dal vetsi, vime? rozumime si?
myslim, ze si nemusime rozumet at uz tohle ctete, kdo tohle ctete a ze vim, kdo to je;)
ale v tyhle chvilky, co tohle pisu mi nejde o to, aby tohle melo smysl..takze se omlouvam, komu to vadi;)
jenom musim psat, znate to, kazdej musi neco ze sebe dostat nez vybuchne..jako ja..
a chci neco udelat, udelat neco..ale ne sama..chci citit, ze ziju a nemyslet na to, ze to muze vzdycky skoncit..vsechno..
chci zapomenout..aspon na chvilku..chci se napit, potahnout si a poradne to natlacit do hlavy;)..chci si litat a rikat pritom uuuuu;)..chci byt mimo..zase aspon chvilku..
a je mi jedno, ted je mi jedno, co z toho bude, ze nemuzu prestat, ze se mi libi byt sebedestruktivni, ze se mi libi pomalu se nicit a delat sama sobe nschvaly..a ze se mi to libi, protoze si tim dokazuju, ze ziju..
pekne blbej zpusob.
ale je muj a neumim prestat..vlastne neumim prestat s nicim..mozna nechci..a mozna to neumim
a delam tohle vsechno i kdyz je vsechno v poradku a delam to bez nadeje na nakej rozmysl, nepremyslim a je mi to jedno..
a nicim se tim, nicim se vsim a je mi dobre z toho, jak sem znicena..
mela bych se jit lecit;)
anebo taky ne;)
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů