ZDRAVÍM , dlouho jsem sem nic nenapsala, co? Ráda bych se s váma podělila o mé životní postřehy, ale stalo se toho tolik, že nevím kde začít. Některý věci tu ventilovat ani nebudu, protože se to nehodí. Za aaaa) v tom nemám ani moc jasno, takže bych si tu jen něco domýšlela, což není zrovna moc dobré a za beeee) by to někdo mohl pochopit špatně, nebo by to nepochopil vůbec a tak ...

   Jedinou moudrost, kterou vám předám se týká přátelství. Poslední dobou jsem o tom dost přemýšlela (to víte, když je člověk pořád sám doma, tak přemýšlí nad různýma hloupostma), protože jsem měla strach, že některé lidi kolem sebe ztrácím. Asi bych se v tom utápěla dál, kdyby mi jeden opravdový kamarád, neukázal co to "přátelství" znamená. Díky němu jsem poznala jak má to správné přátelství vypadat - důležité je, jak se k vám ten člověk chová, jak vás podporuje, jak naslouchá, jak dokáže poradit a hlavně záleží i na tom, jak vás dokáže správně usměrnit a upozornit na vaše chyby a přitom může být 130km daleko. Protože není důležité jestli je každý den s vámi, jestli pořádáte pravidelné srazy, důležité je, že při vás stojí v každé minutě vašeho života. A to mi on ukazál, i když jsem každý jiný, každý máme jiné zájmy, jiný životní styl, tak vím, že on je ten pravý nefalšovaný přítel.

   Dnes jsem vedla podobnou debatu s druhým kamarádem (říkejme mu pan X), ptala jsem se ho, jak pozná přítele - řekl mi, že mu musí věřit, že nesmí být falešný a že musí být upřímný. Podobné nároky mám i já, jen potřebuju vědět, že to samé co pro mě znamená on, tak že to samé znamenám i já pro něj. Když mi ten člověk nevěří, jako já jemu, tak to přátelství není. Pan X to určitě myslel jako já, jen si myslím, že je důležité to dodat. Tak doufám, že se to pana X nedotkne (mimochodem, on patří taky mezi ty pravé přátele)  

   Kohokoliv by jste se zeptali, tak by vám řekl, že mě nikdy neslyšel říct : mám tě ráda. Ale tomu opravdovýmu příteli jsem to řekla a klidně mu to zopakuju, protože u něj vím, že to neříkám nadarmo.  Ráda bych to řekla více lidem, ale nevím jak si u nich stojím, mrzí mě to, ale snad se to někdy spraví.Spálila jsem se v tomhle už několikrát a nechtěla bych to udělat zas. Není nic horšího, když to někomu řeknete a on vám na to nic neodpoví. Takže až poznám, že je to "ono" tak jim to řeknu.

   Prostě jak se člověk chová ke mně, tak se chovám já k němu … na nějaké neupřímné přátelství už nehraju, na to jsem už stará. Člověk si několikrát řekne, že se na toho druhého vykašle, ale pak se ten druhý třeba ozve a vy jste v sedmém nebi, jenže tím víc pak bolí, když zjistíte, že to z jeho strany bylo jen vteřinové pominutí mysli. Takže všem co mají podobný problém jako já, držím pěsti a nedejte se! Vydržte! Ten "kvalitní přítel“ s váma vydrží do smrti!

   Booooože, já jsem citlivka, co