Uvažuji nad tím, jak tuto úvahu začít. Jak upoutat vaši pozornost, podnítit vaši zvědavost, šokovat vás. A tak začínám:

Pohádky. Ty krásné vymyšlené příběhy, které vás prováděly dětstvím,které utvářely vaše představy o světě, ty které trénovaly vašipředstavivost. Zavzpomínejte. Dobro zvítězilo nad zlem, láska vždyvyhrála, princ našel svou princeznu. Utvářelo to dětství snad každého znás. Uvědomujete si ten okamžik, tu chvíli, kdy vás někdo nebo něcovytrhlo z té dětské pohádkové země? Byla to jedna chvilka, která vásvrhla do reality, nebo to byl zdlouhavý proces? Já se v ten okamžikcítila podvedená. Pohádková země zmizela. Rozplynula se. V tu chvílijsem to chtěla řešit, chtěla jsem vědět proč. Možná jsem doufala, ževyřešením zrady se ta země vrátí. Ale nevrátila se. Život poklidněplynul dál. A teď tu sedím, píšu tuhle úvahu. Vzpomínám na ty pohádky,prince, draky, čarodějnice, na tu krásnou pohádkovou naivitu a zjišťujijak moc mi ta dětská nevědomost chybí.