06.Červenec 2008

Máme svá tajemství. Některá jsou malá jiná větší. Někdy jsou takvelká a hrůzná, že je nemůžeme nebo nechceme unést. Bojíme se, že lidékterým své tajemství svěříme námi budou opovrhovat nebo se od násodvrátí.

Já mám tajemství . Je spojené s jedním místem. Když na to místovejdu, zavalí mě příval vzpomínek. Příjemných i nepříjemných. Zastavímse tam, zavřu oči a promítnu se všechny chvíle, které zůstaly v mépaměti uchovány a týkají se tohoto místa. A tak tam stojím a sním avím, že za chvíli budu muset procitnout a zase se zařadit do běhunormálního života. Otáčím se a zavírám ty dveře do své místnosti, kamse budu vracet ve svých myšlenkách. Ale žiju s tím, že to řeknu jentomu u koho si budu jistá že mě nezavrhne. To není v důvěře. A věřtemi. Nežije se s tím snadno.

Vložil: klarat13 ¤ Komentářů (0)
Ostří nože se leskne. Když nad tím uvažuji, dochází mi jak je tentonástroj magický. Dřív ho lidé používali k usnadnění práce, k vyřezávánía k ZABÍJENÍ. Koukám se na ten nástroj a říkám si jak někdy stačí jedenjedinej pohyb a dokážeme vládnout nad životem nejen svým ale i druhých.Je to otázka chvíle, okamžiku. Jedné myšlenky nebo naopak jednohookamžiku bez myšlenek na důsledek svých činů. A přece se to ostříleskne. Tak klidně a mrazivě.
Vložil: klarat13 ¤ Komentářů (0)
Jak moc toužíme něčeho dosáhnout? Co pro to uděláme? Čeho jsme schopni? Jsme schopni zabít? Zranit? Někdy jdeme přes překážky, neohlížíme se,překračujeme "mrtvoly". Jdeme za svým snem, za svými ambicemi a je námjedno komu při té dlouhé a nelehké cestě ublížíme. Ale co když někdoublíží nám? Co uděláme? Cítíme se zrazení a neuvědomujeme siže jsme právě něco takového mohli provést my někomu jinému. Všichnilidé jsou vlastně sobci. Avšak někdy se někde najde někdo kdo, když námněkdo podrazí nohy, nás zvedne, podá nám pomocnou ruku a pomůže jítdál. Takových lidí je opravdu málo a měli bychom si jich vážit, aleprávě tito lidé jsou těmi, kteří jsou nejvíce zrazovaní a podrážení,přesto všechno vstanou a jdou dál, oklepou se a pomáhají jiným vstát.
Vložil: klarat13 ¤ Komentářů (0)
30.Listopad 2007
No tak je to tu. Po dlouhém váhání zakládám tento blog. Nevím jestli je to zrovna to pravé, ale na druhou stranu si říkám, proč to nezkusit. Tak jsem tu. A jestli mi to vydrží tak tu i nadále budu a se mnou i mé občasné příspěvky.
Vložil: klarat13 ¤ Komentářů (0)