Je noc. Jen měsíc na nebi svítí. Hodiny už dávno odbily půlnoc. Jen jásedím na okením parapetu a dívám se do té temnoty podemnou a přemýšlím.Ptáte se nad čím? Přemýšlím nad tím proč jsem tak hodná, proč jsemhodná na lidi. Oni mě stejně neposlouchají když chci něco říct.Nepomůžou mi, když pomoc potřebuji. Nezajímají se o mě, když zrovnazájem by mi ulehčil trápení. Ale já přesto všechny vyslechnu a pokusímse jim poradit. Dělám to pořád a pořád dokola si to vyčítám. Starépřísloví: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...nefunguje. Nikdynefungovalo, protože se lidé zajímají jen sami o sebe. Někdy, když jsemzoufalá, tak si přeju, aby mě oslovil nějaký úplně cizí člověk. Abyalespoň někdo projevil trochu zájmu. Naivně doufám, že se někteří lidéo mě začnou více zajímat. Udělám krok k tomu abych je popostrčila a cosi myslíte, že se stane? Samozřejmě se stáhnou ještě více do sebe. Atak budu žít dál se svou dětskou naivitou a doufat že mě snad životnaučí tvrdosti a ráznosti. Jak píše Kurt Cobain ve svém dopise narozloučenou: "Smutné, citlivé, nevděčné znamení Ryb, proboha.... "