Občas si každý říkáme, že už to nebude dobré, ale co když se stane něco, co nečekáme? Neočekávané věci mění náš život. Chceme věřit nazázraky, ale existují? Nebo je to jen výplod naší fantazie a my si vše jen vymýšlíme, tak jak chceme? Když potkáme někoho s kým je nám dobře, bojíme se každé chyby kterou bychom mohli udělat…milujeme svoji svobodu, ale také milujeme, když jsme žádané a když nevíme na čem jsme. Proč si začínáme nové vztahy? A proč se jich tolik bojíme? Je to jako kdybychom se bály odkrýt naši třináctou komnatu …Když někoho opravdu chceme,nechceme nic uspěchat…ale chtěly bychom zažít ten sex….jenže bojíme se toho, že když se s někým vyspíme už z toho nemůže nic být? Ale pak si přijdeme jak frigidní staré panny, i když jimi nejsme.  

A občas, po pár setkáních , nechceme být takové..ale stejně to není dobře..a tak se ptám proč? Co má dívka udělat pro to, aby to skončilo podle představ pána? Těžko se to dozvědět , když nemáte v hlavě mužský mozek…I když jsme každá jiná, máme často stejné problémy..milujeme stejné muže a ve stejných věcech je nechápeme…proto ženy drží při sobě…a pláčou možná víc ,když odchází kamarádka než když odchází milenec…

I když bydlíte na malém městě, které nemá ani 300 tisíc obyvatel, občas si přijdete sami, a když to přijde je důležité mít kolem sebe lidi, kteří vás z toho dostanou. Zajdou s vámi na drink, vyřeší vaše problémy a vy pak víte, že ať je sebelepší milenec kdekoli na světě opustili byste ho kvůli takovým lidem, protože víte, že ti vás neopustí. Nechcete, aby vás opustili, přišli bychom o hrozně moc v našem životě.  A stejně tak jako milujeme svoje přátele,milujeme náhody, které nás i na malém městě potkají. Když něco nečekáte, stane se to…potkáte Roztomilého…a bohužel( nebo bohudík) není Roztomilý hloupý…nebo je? Dozvíme se v zápětí..jestli nás pozve na drink???

Nepozval, pracuje, a já jako svobodná dívka..až moc rychle jsem zapomněla..a dala šanci Kouzelníkovi..polibek..odmítnutí..repete?...když nevíte je to občas lepší než když víte