Respektive ledasco mi dnes došlo. Ale abych nepřeskakoval, musím začít od začátku. Bylo něco okolo půl třetí ráno, když mi došlo, že bych už měl dávno spát, protože sem původně plánoval výlet do LBC na gastro den. Ouha, únava mě po probuzení nepustila, ale nebyla to jen únava. Kocou hlasitě mňaukal, měl špinavý záchod a tak se dožadoval vyčištění. Hle, dosypávám poslední zbytky steliva. Došlo. V tu chvíli však nic nenasvědčuje faktu, že by mě mělo začít něco docházet, respektive skoro vše. Nečekal sem na další indícii dlouho. Jdu si čistit zuby a hleďme. Pasta není. Došla. Pak chvíli nic, tedy do doby, než nádobí potkal osud omytí rukou mou a to nejen jednou. Došel prostředek na nádobí. No co to je toto? Později mi ještě došla trpělivost s rakem v akvárku, zalepil sem mu jedno staré co teklo a bude se stěhovat. K večeru pak dorazil kámoš, že dáme vodnici, jdu nalít vodu do vázy od vodnice, nebo jak se tomu jinak dá říkat a co se nestane? Voda nedošla, ale citrón skonal poslední svou kapkou. Teď mi pomalu dochází síli a taktéž baterka v mobilu, dochází mi, že celý život je provázen konci, které jsou zakončeny koncem nejkonečnějším. Takový konec konců.