Skoro by se dalo říct že je tma. Je tma? Já bych si to troufal tvrdit, ale ruku do ohně za to nedám. Proč taky. Nemá cenu riskovat a pak zjisiti, že nám to stejnak bylo platné jak sousedovi nové šaty. Lepší posedět pěkně v teplém křesle, které polstroval přistěhovalec s vidinou lepšího zítřka, za mrzký peníz a nelické zacházení. Lepší dát kávu, nohy na stůl a zapnout oblíbenou mýdlovou operu. Svět se přeci nezboří, když si jej nebudu všímat a když, tak si toho ani nevšimnu. Ale co když tam je opravdu tma? To by se přeci mělo nějak prověřit. Nějak zjistit, co je na tom pravdy. Pátrat. Trochu se snažit odhalit neodhalené. Tak jo. Až půjdu příště do Tesca pro rohlíky, sundám si spodky a vystrčím svůj krásný chlupatý zadek na nic netušící prodavačku. Čert aby to vzal. Takhle to dál nejde. Kdo se s tím má pořád tahat. Ten lidský úděl je jako před liposukcí. Tolik zbytečné váhy, až se kolena prohýbají. Praskají a chrupavky pomalu sepisují svou závěť. Nčekám, že se to zlepší, ale jednou za čas by neuškodila trocha toho optimismu. Trocha zasvěcenosti. Trocha něčeho co schází, protože jedině tak se dostanem ze stereotypu... Mluvil tu někdo o stereu? Dnes už je přeci jen lepší alespoň 5.1. Zvuk má pak zcela jiný rozměr. Takový, jak to jen říci a neurazit, no takový prostorově prostorný. Zní to dobře? Ale kuš. To sem stejně nepatří. Prostě je venku tma a nic s tím nenaděláš. Určitě? Co když jsi jen slepý...