Drahý Jimi. Kam si šel? Chápu Tvé touhy po svobodě, ale proč si skočil z okna? Proč? Kde je Ti teď konec? Hlasité mňoukání, až mrazilo v zádech, slyšel jsem z venku. Jimi, kam si se poděl? Hrdlo se mi sevřelo strachem, zda-li se něco zlého nestalo a stalo. Nevím jak moc zlé to je, ale jsi pryč. Ani ses nerozloučil a jsi pryč. To kočky dělají, ale Tys domácí. Copak si poradíš s tou divočinou tam venku? Jsi malý, nezkušený. Snad Ti pomůže Tvá bázeň a nedůvěra k lidem, snad ochrání kroky Tvé, než najdeš co si hledal. A pak, pak se snad vrátíš. Zhotovil jsem provazový žebřík. Jen pro Tebe. Vysí z okna, nebudu jej zavírat, ale nevím, zda-li usnu. Nemůžu mít klidný spánek. Vždyť jsem Tě našel jako malé prskající kotě. Škrábal si a nechtěl se nechat chytit a po pár dnech už si se mnou spal v posteli. Dlouhý rok jsi mě ráno budíval, abys neměl prázdnou misku. Hrával sis po pokoji a běhal jako splašený. Chodil spát až se mnou k ránu, ale když jsi chtěl dřív, nebál ses mi to naznačit. Tulil ses ke mě, když jsi chtěl trochu pozornosti a lehával mi přes klávesnici a učení. To přece nemůže skončit! Snad se Ti nic nestane. Prosím Jimi, vrať se, mám tu pro Tebe čerstvou konzervu s kuřecím masem....