Snídám.
Snídám a zvuky klavíru, podporují trávení nad míru.
Snídám a polykám až se div zalykám, zalykám potravou, netrpě otravou žvýkám a hoduji,
poslyšte přátelé, proč si kdy stěžuji?
Vždyť život je krásný, když vyjasní se obloha,
vždyť život je krásný i bez víry, bez Boha.
Život je krásný, když máte kus žvance,
život je krásný! Tak cpěme si rance....

    Tak nějak si neodpustím zmínit zde fakt, že s naší kapelou Rubbish pracujeme již druhý měsíc na demu. Nebo skoro by se dalo říct, plnohodnotném albu domácí produkce. Pokud by se tu našel nějaký příznivec ženských vokálů a metalově až výjimečně punkově laděných písní, může se na náš počin i třeba začít těšit. První ochutnávka z druhého okraje už se nalézá na našem bandzone.cz profilu, takže poslouchejte, hodnoťte, kritizujte :) Další záležitosti se mixují o 10666 a po novém roce snad dojde i na křest. Také je možno shlédnout po skromnu fotek z natáčení na našem webu. Tak držte palce a já jdu zas mixovat a mixovat a mixovat :)

    Ách ta odpolední směna. Ta mě jednou zničí. Vracím se pozdě když už doma všichni spí a budím se, když jsou všichni v práci. Jsem sám. Celý den. Celý týden. Ve firmě člověk moc nepokecá, je snad s kým? Jediná inteligentnější osoba je tam můj šéf, se kterým ale nemůžu vykecávat jen tak a pak skladnice, ale ta končí chvíli po mém příjezdu. Zrovna dneska jsem chtěl toliko věcí někomu říci. Prostě si jen popovídat, ale má drahá polovička je utahaná a jde spát, takže si ani po telefonu dnes nepokecáme. Ale ani se jí nedivím, kolik ona toho stihne za den, klobouk dolů, je skvělá. Kamarád z kapely taktéš odešel do hajan. Tak já nevim. Nápíšu si to alespoň sem, sám pro sebe. Třeba ta novina, že sem si uklidil celý pokoj. A to celkem dost důkladně. Hnedle to tu vypadá lidsky. Mám ze sebe radost, ale můžu se někde pochlubit? Tak se chlubím. A to není vše. V akvárku, kde dřív byli raci, se najednou objevilo hafo malých. Ti dospělí všici utekli, nicméně jeden nejspíše zanechal potomstvo. A to jsem chtěl tu vodu dnes vylít, že tu dlouho stojí. Tím ale nekončím. Málem jsem dnes porazil srnku a zajíce. Jedu takhle do práce, div že se auto rozjelo, protože kvůli špatnému rozdělovači dost pokuckávalo, ale nakonec vyrazím a v půli cesty, údolí řeky Mohelky, najednou srnka na krajnici. Dám nohu z plynu a vidím, že se otáčy směrem od cesty. Ale ouha, za ní další dvě, které se chtěli vrhnout přímo přes cestu. Nestihl bych ubrzdit ani za mák, ale štěstí při mě stálo. Byl tam nový asfalt a té blíž ke mě se to smeklo, spadla a ta druhá se zastavila, neb jí zablokovala padající chuděra cestu. No nezakopnout, tak mám z auta zmačkanou plechovku a do práce můžu jezdit pěšky.... Po cesdě domů jsem pro změnu šel na brzdy kvůli zajácovi. Když přes cestu běží srna, brzdím a čekám další. Teď běžel zajíc, tak jsem jen lehce spomalil a ouha, hnedle další. Trochu sem si obrousil vzorek svých nových zimáků a zajíček je OK. Ale jednou se z té cesty mezi lesy po.... Ještě, že se snažím jezdit tak, abych nemusel spěchat, všechno se nedá předvídat, ale musím se alespoň nějak jistit...
A asi jdu spát, tohle nemá cenu.... Tak dobrou zbloudilý čtenáři... Dobrou Já...

    A je to tu. Už máme techniku ve zkušebně a jen se čeká na nahrávání. Podaří se naší kapele Rubbish nahrát slušné a publikovatelné demo? Vybavení k tomu vypadá celkem slušně, otázka je, jaká bude realita. Ale to ukáže až čas několika týdnů. Už se těším jak malej kluk :) 

    Nějak to tu zanedbávám a tak přihodím alespoň jednu starší věc, kterou jsem jen tak z nudy sepsal do soutěže fazolového plátku na serveru fazole.cz. Téma soutěže byla hororová povídka či básnička a tady je výsledek mé snahy. Ačkoli jsem se jen tak tak ubránil zachování potemnělé atmosféry, neb duchem veselá povaha jsem...
Zahryznuvší se do své dnešní večere, pozoroval mladý Andy venku semíhající postavy. Jedna, druhá, další a další... Jeho čelistivykonávaly tupě monotónní žvýkavý pohyb a skoro se zdálo, že u tohospí. Avšak nespal, vnímal všemi smysly. Pod oknem se mihla postava.Jedna z mnoha, ale neunikla jeho pozornosti, protože téměř svítilačernou září mezi ostatními. Chvíli mu to vrtalo hlavou, ale než stačilod myšlenky na ní upustit, šla pod oknem znovu. Tentokrát jako by se nachvíli zastavil čas a těch pár kroků trvalo hodiny. Dlouhé nohy sepostupně oddalovaly od sebe, pravá šla kupředu a levá zaostávala za ní.Její hlava se pomalu otáčí pohledem směrem k němu a vlasy dlouhé, rovnéa černé jak polární noc půl kilometru pod zemí, se nesly vzduchem jakhejno krkavců. A její pohled. Mrazil. Říká se oko, do duše okno, ale toby musela mít duši hlubokou a pustou jak studnu uprostřed Sahary.Najednou slyšel své srdce bít a do toho to její, temné, tajemné.Nepravidelně se doplňující tlukot dodával tomu okamžiku neuvěřitelněsilný nádech splynutí, ačkoli je dělily dlouhé metry a skleněná tabule.V tu chvíli snad zapomněl kontrolovat své tělo. začal se dávitobrovským soustem, vše jako by utnula veliká sekera, okamžik serozplynul jak polední pracovní pauza a jeho ruce pevně obepnuly krk.Dusil se a ani kašlat nemohl. Tvář mu rudla, oči pomalu vylézaly zdůlků a ruce stále silněji obepínaly hrdlo, snažíce se snad dostat kuvízlému soustu. Už byl rudý jak po týdnu ve špatně seřízeném soláriu,ale stále ne a ne dostat pryč uvízlý kus večeře. V tu chvíli už bylopozdě, pozdě pro něj. Hlava mu div nepraskla, z nosu se mu začala valitkrev a jeho srdce odbíjelo poslední vteřiny...
Karel měl volný večera tak se rozhodl, že navštíví svého kamaráda Andyho. Mohli by někamzajít a kdo ví, třeba potkaj i nějaký samice. Popadl tedy svoje kolo avyrazil. Metry se míhaly kolem jak otravný hmyz a stále ne a ne přijítcíl jeho cesty. Když už byl skoro na místě, zhoustla doprava a tak sevydal po chodníku. Najednou se před ním v dáli objevila úžasná kost.Dlouhý krásný černý vlasy, štíhlé tělo a nohy až na zem. Jako správnýplayboy si tuto příležitost nemohl nechat ujít, sesedl z kola a šel jírázným krokem naproti. Když už byl u ní, bez váhání ji oslovil. "Ahoj,já jsem Karel, vypadáš, jako by si měla chuť zajít někam na skleničku."Probodla ho svým temným pohledem a odpověděla. "Ahoj, mé jméno jeEvilin. Proč ne, ale teď mám práci, co za hodinu v baru támhle zarohem?" Nadšeně a překvapeně zároveň souhlasil a neodradil jej anifakt, že mu přeběhl po zádech mráz, když řekla své jméno. "Ok, tak zahodinu." Odvětil a vydali se každý svou cestou. Omámen jejím souhlasemke schůzce, sjel zpět na silnici a otočil na chvíli hlavu zpět za ní.Ona mu pohled opětovala. Ten okamžik však trval snad celé hodiny. Jejítemné oči se do něj zabodávaly a v jedu chvíli, jako by se zableskly.Pak přišel ještě jeden záblesk. Dál už byla jen tma. Tma a obrovskýkrvavý flek na přední masce autobusu...
Bylo něco kolem osméhodiny večerní a vyhazovač v jednom místním klubu, si se zaujetímprohlíží tajemnou dívku, která pravě vešla dovnitř. Dlouhé černé vlasy,mrazivý pohled, zdálo se, že pohaslo osvětlení, po jejím příchodu. Mělaještě nějakou práci...  
Vydáno 31.08.2006 na fazole.cz

    Jsem zpět. Zpět z nedělního programu Benátský! Musím říct, že si umím vybrat ty správné dny. Až na podvečerní a neutuchající déšť, se mi opět dostalo skvělého hudebního zážitku. Hned kolem poledne mě nastartovala kapela Vidock o které jsem věděl minimum a znal jen jeden song. Každopádně nádherea, perfektně pařili i navzdory malému počtu diváků. Ke konci už tam lidí bylo více. Dokonce měli na prodej CDa a za slušnou cenu 50,- ale počet 45 kusů, které si přivezli, byl najivní a tak už se na mě nedostalo, neb jsem si užíval koncert až do konce. Po tomto explosivním výkonu následovala delší pauza, která však posléze přinesla perfektní Gaia Mesiah. Jak řekl kámoš, zpěvačka vypadala jak rozbitý mixér, vzít si na sebe drsnější hadry, tak vypadá hodně zle. Fakt však byl, že je to perfektní pařanka a podala velice osobitý výkon, který jsem vlastně očekával a těšil se na něj. Následovali Horkýže a to bylo taky něco. No prostě Horkýže! Navzdory silnému dešti, který neustal ani při mém odjezdu, se sešlo na jejich šou dost lidí. Supr atmosféra. Já naštěstí natlačen až u pódia, užíval zákrytu střechy od stage, takže mi déšť nevadil :) Abych ale jen nechválil, tak ostatní kapely stály většinou za prd. Já se jim už pro jistotu vyhnul, ale plán byl podívat se na Premier, avšak tak nějak jsme tušili, že až na Hrobaře to bude slabý a taky bylo. Zatím co kamarád šel udělat pár fotek a zjistit tento fakt, raději sem si užíval přítomnosti mé drahé polovičky a střechy nad hlavou. Zbytek kapel hanit nebudu, protože mi žánrově neseděly, snad jen Buty mohly být fajn, ale byl jsem mimo doslech. Zato se mi k uším donesl Komunální Odpad a změnil mou představu o jejich stylu hraní. Nebylo to zlé, ale nijak mě to neoslovilo... To jest asi tak vše z mých bezprostředních dojmů ....

    Tak sice ještě není u konce, ale to hlavní pro pořádnýho rockera už se uskutečnilo. Páteční metalová smršť musela potěšit každého milovníka tohoto žánru. Ani já jsem si nakonec tento fest nenechal ujít a rozhodně nelituju. Ještě mě čeká neděle, která je i k jednodennímu lístku grátis a jelikož se tam představí kapely jako Gaia Mesiah, Vidock, Horkýže slíže a další, tak tam prostě musím dorazit.
    Ale zpět k pátku. Celou akci jmse odstartovali už v 9 hodin, kdy jsme si zašli na startovací pivo v Turnově na Růžek. Pak cesta vlakem a hurá do areálu. Jenže do 17ti hodin tam nic pořádného nebylo, tak jsme prokládali piva klobásama a čekali. Konečně přišla na scénu první z očekávaných kapel. Harlej. Skvělej výkon, rozhodně nezklamali a ani fakt, že hráli na Blue Evropa 2 stage, to nepokazil. Hned po nich se předvedli Alkehol a prostě paráda. Každý musí smeknout před jejich umem psát pořád nové a nové songy o chlastu. Je to asi věčné téma. Po Alkehou jsme z dálky užívali Tři sestry, přeci jen se nám nechtělo cpát do kotle a dobře tomu tak. Rozhodně pro mě, neb jsem ušetřil síly na Krucipüsk. Jejich vystoupení v duchu Ahoj Tour mělo o to věčí náboj, že se strhlo pořádný pogo v kotli a to jsem byl opravdu rád za svou pevnou obuv, ačkoli do té doby mě jen štvalo, jak je teplo a pařej se mi hnáty. Po téměř zničujícím vystoupení Krucipüsku na mě čekal nelehký úkol. Protlačit se co nejvíc dopředu než začne Edguy. Začal jsem už když Divokej Bill hrál poslední song a intuice mě dovedla až ke kámošům, kteří se přemohli a drželi si flek už za Divokýho Billa. Pro ně to muselo být větší utrpení než se zdá, protože jsou to ortodoxní metloši :) A pak to po cca 20ti minutové přípravě přišlo. EDGUY!!! Perfektní práce s publikem v podání zpěváka dodala celé akci supr atmosféru. Jediné co to kazilo byl zvuk, který absolutně nebral zřetel na pořádný fandy, co se natlačili k pódiu. Zde zanikaly kytary a zvláště sóla. Škoda tomu, protože jinak to byl úžasný zážitek. Tím ale metalový večer nekončil, ačkoli to měl být vrchol. Po Edguy následovalo vystoupení Black Majesty na Green stage a to byl další vrcholný okamžik večera. Asi neznalost lidí nám dovolila nacpat se až dopředu bez větších problémů a to byl hukot !!! Slyšel jsem tuto formaci prvně, ale jejich rify a úžasný sóla mě dostaly. Sic jsem nepobral žádnou výraznější songu, která by mě více utkvěla v paměti, ale to mohlo být jejich vyrovnanou kvalitou. Prostě paráda. Jediný co mi zkazilo radost z výkonu byl fakt, že navzdory mému urputnému fandění sólovému kytaristovi, který si mého snažení všiml, se mi nepoštěstilo získat ani to pitomé trsátko. Hrál sice jako sám Satan, ale házet trsátka neuměl, na mě nešlo ani jedno, ačkoli měl evidentně snahu třikrát mě trefit :) Nu což, nedá se svítit, budou mi muset stačit ta moje. Po tomto už nepřišlo nic tak skvělého, snad jen úchvatně rychlé prsty kytaristy z Pražského výběru II. Můj večer pak zakončil Arakain, ale pokročilá hodina byla vidět jak na lidech tak na nich. Přesto to byla skvělá tečka večera. Na Debillheads už jsem nezůstal, protože by mi utekli kámoši a neměl bych kde spát. Sic jsme spal nakonec jen hodinu....
    Každopádně doufám, že si stejně užiju i neděli a budu mít další sérii skvělých hudebních zážitků a šancí na zisk trsadla...

    GIF. Nudil sem se, toto vzniklo... Kravina, ale když už sem se s tim dělal :D

    Před malou chvílí jsem konečně dokoukal tento fil z produkce jednoho z mých oblíbených režisérů. Rád jej mám i díky hudbě, kterou tvoří s No smoking orchestra :) Ačkoli tento filmový kousek mám doma již dost dlouho, tepr dnes jsem si na něj nějak vzpomněl a zároveň mi nic nebránilo v jeho shlédnutí. Musím říct, že je to další povedený film, který jsem viděl a nelituji času, ztráveného sledováním. Pokud zde někdo očekává, že budu psát o čem to bylo, tak tůdle. Ať se každý podívá sám. Snad jen naznačím, že se jedná o film s prvky typického Kusturicova humoru, který se odehrává během období zhruba 40ti let. Nebo tak nějak mi to přišlo. Děj začíná v roce 1941. Jak titulek však na konci napovídá, příběh nikdy nekončí :) Veselé i smutné scény, plné zvratů, alkoholu a zpěvu nadchnou jistě každého, komu se líbil film Bílá kočka, černý kocour, neboť tento snímek mi to připomnělo nejvíce :) No rozhodně jdu spát pln dojmů a mám o čem přemýšlet. Příběh byl silný a hluboký...

    Tak právě jsem se vrátil z krkolomné cesty. A to ne jen ledajaké. Aby totiž kámoš nemusel jed sám na Mácháč, tak jsme ho doprovodili na našich strojích i já s dalším kolegou. V jistě zajímavé sestavě. Babeta (Já), Sifon a Suzuki Intruder 125. Docela sranda, protože se rychlost řídila striktně podle mě. Ještě  mám zmrzlé prsty z té zpáteční cesty, takže to nebudu příliš protahovat. Jen snad zmíním, že jmse vyráželi něco kolem páté a vrátili se v 20:30. Kolega na Sifonu tam zůstal, neb tam jeho rodiče chatují a hodují, to však nijak neurychlilo naši cestu zpět. Vliv na ni měl snad jen fakt, že jsme jeli jinudy. Trasu cesty (té zpáteční) naleznete pod tímto odkazem, to jen tak pro zajímavost. Každopádně vvřele doporučuji, neb jsme pěkně prochladli a užili si spoustu nudných kilometrů za monotóního zvuku motoru. Rozhodně mohu-li mluvit za sebe. Přeci jen na motorce by se to jelo lépe. Cestu mi však zpříjemňovala mp3, což se jeví jako nejlepší volba pro cestování :) Kapely jako Iron Maiden, Creed, nebo Dream Theater, rozhodně pomohou na nudné cestě... A teď se jdu najíst...