13.Září 2015
Odešel tak náhle
bez slůvka varování...
Bez slůvka rozloučení bolí to
není lék...
Jen čas vše napraví ale kdy?

Prohlížim tvoje fotky
kapou mi na ně slzy
proč je osud tak krutý
proč vzal mi tě tak brzy?

Topím se v moři bolesti a žalu
proč nemůže mi dát někdo radu.
Tvůj tep již mizí, tvůj dech se krátí
neboj se lásko, naše štěstí se nám vrátí...

Krutá rána osudu zasáhla do mého života
jako blesk z čistého nebe
co si počnu, teď bez tebe?
S kým si budu povídat?

A komu sveřovat své sny?
Když ne tobě tak komu...
Vyslyšels, poradils a pofoukal
už nebude nikdo, kdo za tebe by to udělal.

Miluji tě i když tady nejsi
na tom se nic nezmění
V duši nás ani smrt nerozdělí...

Kategorie: Životní moudra | vložil: macicek80 ¤