13.Leden 2015

Já seděla a plakala.
Slzy mi smáčely tvůj dar.
Strnule jsem pozorovala,
jak mi odchází slunce.

Prosím...

A je to jeden z těch pocitů,
ze všech koutů duše.
Světlo zhaslo,
jako když pláče nebe.

Chtěla bych vrátit to chtěla.. Co jsem si myslela.
Jizva je otevřená,
slunce bez paprsků.

A já si přeju, abych viděla slunce a musela otevřít oči.
Prosím


Kategorie: Životní moudra | vložil: macicek80 ¤