Jen oči pro pláč a v srdci žal...

smutek, jenž do duše mi ďábel dal.

Pálí a hoří, proto ďábel...

Kdo z nás je Kain a kdo Ábel?

Teď cítím všechno trápení a bolest co jsou na zemi.

Teď toužím zemřít, nechci žít,

když nesmím žádnou radost mít.

Je to možná přehánění pouhé, vždyť mé  trápení není tak dlouhé..

Zase přejde... bude fajn, své znamení dá mi Kain.

Pak zemřel Ábel rukou mou, já budu vládnout...

vládnout tmou.

Jsem proklata a ve tmě bloudit musím

a až všechnu bolest zkusím,

budu Bohem odsouzena.

Pak se snad vrátím zpátky na zem

a budu moc žít...

Mé ruce bloudí temnou oblohou v marné snaze ulovit jednu z hvězd a dat Ti ji na polštář.

Mé oči obloudí v prázdých ulicích s tichou nadějí spařit tvou tvář.

Mé tělo se potácí ztraceným životem.

Ať přicházející noc, plná slz, je tou poslední

a žádná voda není dost hluboká

a žádný most není dost vysoký

a žádná větev není dost pevná pro mne

a mé zoufalství....

Ten, kdo neprojeví smutek neznamená,

že nemá srdce...

Jen má více odvahy

bojovat s osudem...