Polámali mi křídla, zlomili naději a sny zadupali do země... z toho, čím jsem byla, zůstal jen stín, stín vzpomínek na bezstarostný malý tajfun, který se pořád jenom smál... už není čemu bych se smála, už není proč tu zůstavat,. umírám pomalou krutou smrtí...ztrácím sama sebe...nikdy jsem neřekla, že jsem dokonalá a nikdy ani neřeknu, jen vím, že musím odejít, co nejdřív, co nejdál, i kdyby nejdál znamenalo onen svět... sbohem bolesti a trápení, na mě už nemáte nárok...