Teprve až Ti ujede vlak s někým,

na kom Ti opravdu záleželo...

teprve potom si uvědomíš,

že jste si chtěli říct ještě spoustu věcí

na které nezbyl čas...

ale co: stejně se zanedlouho vrátí:)

Ale pak se probudíš do rána,

ve kterém Ti kromě vůní z květů zbylo pramálo,

do rána o kterém víš, že čas už nikdy nevrátíš...