Stojím na skále nad roklinou,
v hlavě mi cinká inventura života...
Bílá mračna nebem plynou,
má dáti, dal a výsledek - samota.
.
Jak rozsáhlá je má účetní kniha,
bylo v ní psáno roky,
každý šrám, každá hluboká rýha,
sčítám životní kroky...
.
Má dát a má dáti
píšu do rozvahy.
Dobré se se zlým krátí,
tlusté čáry, rázné tahy.
.
Stojím na skále nad roklinou
a dělám inventuru...
Zaklapnu knihu, beru jinou
a stará letí vzhůru...
.
..a pak do propasti padá.
Nadepíšu v nové knize list
..má ráda a má ráda,
chci v té knize číst...