Malovaná černou tuží.

Obrys rtů, co úsměv jim sluší.

Jsem ve tvých rukách vložena,

na papíru od tebe stvořená.

Namaluj kousek mého já.

Vlož do něj cit tam v
proměnách.

Vymaž mi tam jednu vrásku
co mám od Tebe na obrázku..

.
Vdechni mi jen kousek lásky
ať nejsem holka plná sázky..

.
Vryj a prudce do mého srdce

tu víru, co chutná trpce..

A pak můj portrét spal tam
v krbu.

Stejně jsem stále neznámou
a nejspíš i zůstanu..

.

...Napořád...