Máme právo na emoce ?
Na doteky ?
Jednou v roce,
na břehu řeky.

Na lásku i nenávist,
obého se nenajíš…
Máme právo, psát svá slova?
Křičet,
smát se,
sténat znova,
zase ?

Máme právo,
nechat slzy zničit text ?
Právo zůstat ve své tvrzi,
právo soudy nést ?

Právo…
zní mi jako gilotina.

Nevratné slovo,
plné pýchy.
Nemít nic
s cizími hříchy,
tam páchne vina.

Právo soudit ?
Nemám ho.
Stejná jsem – ne jiná.