Svázána v otěžích,
velké oči zalité,
jen těžko se uvěří
množství slz prolité.

Hlídána ostře a stále,
vteřinu svobody nezná,
pod vládou svého krále,
v krvi trýznění se dozná.

Marně hledá blízkou útěchu,
dostává jen vražedný květ,
srdce děsivě bije ze strachu,
vrátí se někdy lidskost zpět?

Sice dnes je již jiná doba,
ale vládci jak tyrané zůstávají,
z ní stala se otrokyně novodobá,
slzy s krví se tělem prolévají…