Má duše je prázdná, sama bloudí pustou krajinou mých snů.

Mé oči ztratily tu jiskru a plamínek dávno vyhasl sám.

Má ústa nelíbají, jsou bez hedvábných doteků Tvých - usychají...

Mé ruce hledají a nenacházejí.

Chytám motýlka, poslední naděje, usmívá se a pak mě naposled pozdraví a zamává křídly.

Mlčky stojím a dívám se za ním,,, dokud vidím třepetat se jeho křídla nad obzorem.

Tichá je krajina kolem mě.

Stojím tu sama.

Má duše je prázdná, jak nádoba v ohni vyschlá...

Mé oči se smutně ohlížejí zpět, kam už se nikdy nevrátím, nebudu smět!

Sama jak jediný vlčí mák v poli,

sama jak měsíc na hvězdném nebi,

sama jak kapka slzi ve tváří... Jsem sama.