Jsi tajemný i zranitelný,
jsi krutý i něžný,
jsi stínem mých domnělých myšlenek
 
Jsi západem i svítáním,
jsi ohněm i vodou,
jsi střelkou mířenou přímo do srdce.
Jsi mým vězením, trápením
i rozhřešením!

 Stíne jeho tváře, jen tebe vídám ve svých snech!
Jen z tebe se mi tají dech.
A hruď se mi svírá pod sílou okamžiku!

Stíne, jen kvůli tobě lapám po dechu a duše se
žalem svíjí.

Jen k tobě se upínají zmatené myšlenky mysli mé.
hledám vysvobození

Jsi absurditou i nadějí jedinou.
Jsi dotekem za horizontem,
jsi prchavým okamžikem,
který se rozplyne s každým dalším výdechem.

Jsi bytost nebo pouhý sen?
Jsi abstrakcí mých tužeb nebo jsi realitou?
Mohu se tě dotknout a být ti nablízku,
nebo se rozplyneš jako dým?
Opustíš mě a pak se ke mně zase vrátíš?
Vtiskneš mi do duše nitěrnou naději o dobru lásky?

odpověz mi, prosím…

Netrýzni mé nitro,
jíž jsou plné mé pochmurné zápisky.
Žádám tě,
jsem zlomena láskou, která pohltila každý milimetr mého těla
… a čekám na odpověď
které se ale nedočkám,
protože vím, že se rozplyneš ve chvíli, kdy
se vzbudím…