Studený mráz, dokreslil zimu venku,

větve se bílou perelínou zas chlubí.

Severák zpívá rekviem pro panenku,

na okapu visí ledové slzy.

Obloze noc už saténový pláštík šije,

do výhně červánků si přišly hvězdy hrát.

V sametu jemném se válí melancholie

a mě se už vůbec, dneska nechce spát..

V dálce krk lesům lem popelavý kryje

a těžký opar zalehl údolí.

Mě se zmocnila tak strašná nostalgie

co bolelo, už vůbec nebolí.

Od vyhřátého krbu, skládám  vetché básně

a hledám,

kde život zanechal svou nit

k ránu,

když spadnou na zem sluneční třásně

tak musím zas najít sílu žít.