Světla už všechna zhasla..
Jako když svícen sfoukl vánek.
A všechna bílá prostěradla,
jsou nachystaná na náš spánek.

Jen já tu sedím zcela sama.
Hroznému tichu odevzdaná.
Míle a míle jsou mezi náma..

Barevné listí dávno spadané..
Na zemi – zlatým pískem protkané.
Nad hlavou rudé moře červánků.
Já sním a to i bez spánku..

Něco mi stéká po tváři..
To horké slzy moje?
Či kapky deště studené?
Mé oči do červena zbarvené.
Má lásko shledáme se někdy?

Pomalu zvedám se a odcházím.
Vstříc bolestnému osudu.
Tys tady ještě chtěl a mohl být
Však bez tebe tu nebudu.

Temná je voda.
A prázdná duše moje.
Co teď už záleží.
Že srdce mé je tvoje.

Krajina pustá osamělá.
Teď jak by zcela potemněla.
Je Bůh či není?
Tohle už nebylo jen snění.

Hladina uzavírá černočerný kruh
Poslední slova v odlesku teď tkví
Nad vodou lehce vznáší se můj duch
S nápisem..

Vstříc smrti – vstup…