Výzkum v čísle 65 na Tollington Place trval už třetí týden. Tři týdny neslýchaných úspěchů v království paranormálna. Za pomocí média, dvanáctiletého Simona McNeala, nováčka v tomto oboru, se podařilo skupině parapsychologů při essexké univerzitě zaznamenat vše, krom nevyvtratelného důkazu existence života po smrti. V horní části domu, v tísnivé výsečiprostoru, chlapec Simon McNeal vyvolával zemřelé a ti na jeho žádost zanechali na vybledlých zdech hojné důkazy své přítomnosti, psané stovkami různých rukou. Zdálo se, že mrtví zaznamenávají to, co je právě napadne. Svá jména, samozřejmě, a také data narození a smrti. Útržky vzpomínek, přání všechno nejlepšího svých žijících potomkům, podivné hádankovité věty, jenž naznačovaly jejich současné utrpení i touhu po návratu ztraceného štěstí. Jednou byl rokpis těžkopádný a hrubý, jindy zase jemně ženský. Vedle řádek romantické poezie tu bylo i několik kreseb. Obscénnosti a ne zcela vydařené katikatury. Neuměle vyvedená růže. Hra zvaná piškvorky. Seznam nákupů. K této zdi nářků přicházely i slavné osobnosti - byl tu Mussoliny, Lennon i Janis Joplinová - ale vedle velkých jmen se tu objevovala i jména naznámých a zapomenutých lidí. Jako by se mezi ztracenými kmeny šířila zvěst, jenž je vyvolávala z ticha a ponoukala je zanechat stopu své svaté přítomnosti na holých zdech pokoje.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI