Sonety:

ubohá duše, v hříšném těle vězíš,

tělesné pudy se v něm vzpurně sváří,

proč uvnitř zmíráš, hladovíš jak v cele,

tvůj zevnějšek však nádherou jen září?

k čemu ten lesk, když zajde v krátké době?

proč pouhá schránka má tě tolik stát?

pro radost červů, co tě pozřou v hrobě?

pro ně se pachtíš? Jim chceš všechno dát?

hleď z nouze těla udělat svou ctnost,

čím ono schází, v tom zkus najít lék,

pozemskou bídu vyměň za věčnost,

bohatá uvnitř, chudá navenek.

Ze smrti žij co ze života žije,

smrt Smrti navždy smrtelnost z nás smyje.

Shakespeare