Každé ráno přesně v 6:25 se mi zastaví srdce a mozek začne pracivat na 100%. Celých 30 minut nedýchám jen žiju v představách jak mě hladíš po rtech svíma. Dáváš mi dýchání z úst do úst jen abych přežila a ty mě mohl mít a milovat! Chutnáš po horkých malinách a já jich nemám nikdy dost.S 25 minutou cítím jak se vzdaluješ a začínám cítít svůj zamrzlí tep.Potom přichází jedna smrt a jeden život a já nevím jestli chci žít nebo zemřít. Je tak těžké dát ti zbohem a přitom tě vítat, ale ráda opustím realitu až do té doby než mě do ní pošleš zpět. Doufám že mě v ní budeš čekat a já nebudu muset zase umřít.