VOŇAVÁ PETRA aneb KRÁSNÉ DOPOLEDNE
16.Srpen 2010VOŇAVÁ PETRA anebKRÁSNÉ DOPOLEDNE
Takhle suprové dopoledne opravdunezažívám často. Viděli jsme se s Petrou a zase to bylo téměř dokonalé.
Nevím jak můj milovaný protějšek,ale já z našeho vztahu cítím ohromný vzájemný respekt a porozumění. Až namalou výjimku, která už je za námi, je to tak, že když jeden něco řekne neboudělá, tak ten druhý k tomu má už nakročeno nebo se nadechujek proslovu na dané téma. Nechápu, kde se ve dvou lidech - před pěti dnyještě cizích - bere tolik empatie. A mluvení v ironických náznacích ovládáPetra jako málokterý člověk. Řeknu to jenom za sebe, mám pocit, že jsme spoluvyrůstali a svůj vzájemný vývoj sledovali a mapovali. V tomhle světě tosamozřejmě není pravda, ale ten nahoře to asi pozorně a pečlivě zrežíroval.Jsem ateista a to zapřisáhlý, ale v našem případě si říkám, že něcopodobného není snad ani možné. Já to tedy nikdy nezažil a myslím si, že už jsemtoho zažil opravdu dost.
Když sleduji voňavou Petru, takvím, že to není jednostranné a o to je to pro nás pro oba cennější. I kdyby sejednalo jenom o náhlé vzplanutí, tak je to něco nádherného, úžasného, co se užu nikoho z nás nemusí v životě opakovat. Proto o tom taky tolik píšu,proto se snažím Petru vidět kdykoli to jenom jde – nechci prostě o nic přijít,protože by to byla hrozná škoda.
Ještě ta voňavá Petra. Dříve jsemtenhle výraz moc nechápal a bylo mi to taky dost jedno. Se ženou jsem se prostěvyspal a bylo. Většinou to potom vzalo rychlý konec. Taková žena nevoněla.Petra voní. A neznamená to ani náhodou, že si jí očichávám nebo kontroluji zdase mi někde nezapotila, ale ta ženská je prostě naladěna na naprosto stejnounotu jako já. A ještě ke všemu mi bude vonět, i když zryje kus pole, pokácídeset stromů, vykydá prasatům a bude celá špinavá a ulepená. To v jejímpřípadě nehraje žádnou roli. Stejně mi bude vonět. To prostě Petra umí. Pro mneurčitě. A to teď vůbec nemyslím na sex, i když sex s ní byl také opravduskvělý a takový očišťující a úlevný.
Dnes jsme spolu seděli chvíliv Macu a ona snídala. Já ne. Ale byli jsme spolu. A bylo nám spolu mocdobře. Nerad mluvím za někoho, ale za Petru si to v tuto chvíli dovolím,protože jsou na světě věci, které nepřehlédne ani ten nejtupější chlap. A ještěke všemu, když se za takového vůbec nepovažuji.
Nemám rád Gotta, ale název jehopísničky „Když muž se ženou snídá“ je téměř dokonalý. Možná, že si dost chlapůkdyž tu píseň uslyší, živě přestaví míchaná vajíčka a pořádnej žvanec. No, toasi právě Ti materiálně zaměření jedinci nebo lépe řečeno ti, kteří se opravdupotřebují jenom nasnídat, přečíst si při tom noviny a mazat ke strojům. Mně topřipadá jako takové potvrzení vztahu, závěrečná epizoda předcházejících zážitkůnebo nočního dějství, po kterých nastane rozloučení, při kterém si jdou obaplnit své povinnosti, aby mohl jejich vztah fungovat dál. Krásné je na tomještě to, že si udělají v klidu další plány a ujasní si vlastně bezpřímých a určitých slov pouze řečí těla a rozhovorech o ostatních věcech, jakna tom ve svém vztahu jsou. Při těchto chvílích jsem přesvědčen, že se významněstírá rozdíl mezi ženským a mužským chápáním světa, i když se opravdu většinouvůbec nemluví o tom vztahu a o sexu. Chování muže a ženy jim navzájem říkánaprosto vše a díky tomu, že jsou oba partneři ještě ten den čerství, i když seprávě tři hodiny milovali, tak ustupují do pozadí mnohé rušivé elementy, kteréby již při večeři vyskočily s jasnou samozřejmostí na povrch.
Ano, takhle jsem se cítil dnesráno s Petrou a měl jsem hned takovou chuť do tohoto dne, že jsem učinildokonce rozhodnutí, že zase budu pracovat. S každým rozhodnutím přicházívzápětí úleva a zase jsem si potvrdil, že je to pravda. A dokonce jsem svémumiláčkovi své rozhodnutí oznámil. Petra mne docela překvapila, když řekla, žemá nějakou kámošku, které by se mohla zeptat jestli by o něčem nevědělav oblasti sportu. Ona ta krátká společná schůzka opravdu dělá divy,alespoň na mne to tak působilo.
ŽENA MÝCH SNŮ
10.Srpen 2010ŽENA MÝCH SNŮ
Dnes jsem JI opět viděl. PETRU. Abyla opět skvělá.
Bylo to vlastně poprvé, odpondělí, kdy jsme řešili náš „ohromný“ problém. Jak už to tak chodí, on vlastněvůbec žádný nebyl. Jsem šťastný, že se potvrdila moje diagnóza a že se jednalopouze o nedorozumění vyplývající z rozdílů mezi mužem a ženou. Když mi namoji otázku - co se vlastně stalo - Petraodpověděla, že jí přišlo, že chci být po zbytek noci sám, tak jsem opravdunevěděl, z čeho tak usoudila. V první fázi řekla, že to byla její chybaa že se špatně vyjádřila a nějak jsme to téma pro tu chvíli opustili.
Když jsme se ale k tomupozději vrátili, tak z ní vylezlo, že u mne chtěla zůstat přes noc. Av tu chvíli mně docela zatrnulo! Chybu totiž vůbec neudělala Petra, alejá. A to jasnou!
Den před tím jsem se jí zeptal,jestli u mne může zůstat přes noc. Její odpověď, že musí domů vyvenčit psa jsemmusel přijmout, na to se nedá moc namítat. Můj omyl spočíval ale v tom, žejá se druhý den vůbec na tutéž věc nezeptal, protože jsem se domníval, žesituace se nezměnila. Naflákal bych si za to hubu. Já, který v jednom kuselidem vpaluju ať nedělají předčasné závěry, úplně v pohodě přehlédnu fakt,že milovaná osoba změnila názor a buď se zařídila nebo rozhodla, že to nějakdopadne. Ať už to ale bylo jakkoliv, ona CHTĚLA být se mnou a já s toutovariantou vůbec nepočítal. A jenom z toho důvodu, že včera nechtěla. Hanbamě fackuje, ale potrestán jsem byl ze všeho nejvíce tím, že jsem zůstal sám a Petraještě odjela naštvaná. Na svoji chabou obranu mohu jenom říci, že mne to vůbecnenapadlo a kdyby se mne zeptala, tak bych jí asi opravdu snědl radostí aláskou. Pořád si o sobě myslím, jak nejsem zkušenej frajer a dělám chyby jakosedmnáctiletý mladík. I když to bych asi tomu mládenci křivdil, protože on bytu ženskou přemlouval a naléhal by na ni, až by u něj zůstala. No nezvolil jsemani tady nejlepší příklad a tak toto téma raději opustím.
Když jsme si s Petrou dnespovídali mohla mít možná pocit, že na ní čumím jak debil (je to tady..). Ne žebych si tak přímo připadal, ale strašně mi ten jeden den, co jsem ji nevidělchyběla a já se jí nějak vůbec nemohl nabažit. Pořád si říkám, jak můžu míttakové štěstí, že se seznámím a ještě po netu s takovou krásnou ženou. Kdyby miněkdo před týdnem řekl, že to bude vzájemné a takhle fantastické, tak mu jenomřeknu moje oblíbené blogové slovíčko… Ale to už důvtipný čtenář intimně zná…
Když jsme se dnes rozešli, takjsem cítil takovou rozpolcenost, jako už dlouho ne. Na jednu stranu jsem chtělbýt s ní a na druhou mi přijely dětičky. No dětičky, mladý mužs mladou ženou, ale nedá se nic dělat, pořád je mám rád. Když se přihrnulidomů, byl jich plný byt a celé to tu ožilo… Ale přeci jenom úplně jinak, nežkdyž jsme tu byli s Petrou… Když jsem si tohle uvědomil, nějak jsem i mlaďasepřestal poslouchat když mi vyprávěl jak trénoval, a myslel na NI. Jenom doufám,že je synek jako ostatní muži velice špatný pozorovatel a nevšiml si, žetatínek je úplně mimo mísu. A ten teda byl… no snad mimo celou galaxii, alenakonec – když to není často…
Ta změna bytu byla ohromující.Když jsem tu byl sám, tak jsem vůbec nepřemýšlel, kde jsi tady seděla, ležela abyla. Když tu ale začali úřadovat potomci, tak jsem Tě najednou viděl všude apři troše nepozornosti jsem Tě, mohl výkřikem varovat, aby ses nesrazilas mým synem, když jsi šla ke gauči, na kterém jsme se milovali. Teď se naněm ale líně rozvalovala dcerunka… Ještěže ten chudák (gauč) neumí mluvit,protože zatímco ona na něm klidně polehávala, my jsme mu valchovali záda dvěnoci po sobě. Další kdo odnesl naši lásku, jenom doufám, že bude poslední……….
V Praze 7.7.2010
ŽE BY NA JASNÉM NEBI PROBLÉMEK?
09.Srpen 2010ŽE BY NA JASNÉMNEBI PROBLÉMEK?
Možná leccos nechápu, ale zadebila se rozhodně nepokládám. Všimni si, že co blog o nás to výskyt tohotoslova v mém podání. Asi ho mám rád…
Po krásném večeru a části noci sestalo něco, co nechápu. Dříve bych asi udělal to, že bych to nechal být. Dnesne, nechci to nechat být, protože Tě mám příliš rád na to, abych o Tebe přišelkvůli nedorozumění. O jaké jde bohužel nechápu. Dal jsem si čas, který právěvypršel, ve kterém jsem se snažil na něco přijít, ale asi nejsem natolikchytrý, jak si mně myslíš. Ovšem jsem natolik chytrý, že vím, na základě čehoten problém vznikl. Na rozdílnosti mezi mužem a ženou. Vysvětlím.
Muž se vyjadřuje přímo a ženanepřímo. V praxi to znamená, že muž požádá o vodu, ale žena řekne: „Myslíšsi, domníváš se, atd., že bys mi mohl dát napít?“
Z tohoto ranku mám jednupříhodu, která se stala jednomu mému kamarádovi Jirkovi. Byl se svojínovomanželkou Irenou na vysněné dovolené v Itálii. Oba milovali památky atak tam jeli autem a měli v úmyslu cestovat celý měsíc od městak městu a užívat si. Neměli ovšem auto a protože to je opravdu asi můjnejvětší kámoš již od první třídy, tak jsem vůbec neváhal mu ho zapůjčit.Nakonec bylo pojištěné a já věděl, že se na něho mohu spolehnout. Odjeli zavelkých ovací na svoji svatební cestu, ale jaké bylo moje překvapení, když byliza čtyři dny zpátky.
Co se stalo jsem se dozvěděl až počase. Jako vždy, když jde o velké věci (tady to bylo mladé manželství, kteréjsem dokonce dosvědčil) tak problémem je naprostá kravina. Je zajímavé, ževztahem tak neotřese jeho vyzrazení, těžká nemoc, nedostatek financí, ale vždy naprostáprkotina, nad kterou by každý v jiné situaci jenom mávl normálně rukou.Normálně. Ale ne v situaci specifické, mezi mužem a ženou a se speciálnímipodmínkami vzniku nedorozumění.
U nich šlo v krátkosti ototo. Podrobnosti vím jenom proto, že se stále stýkáme, povídáme si celkem ovšem a tato příhoda patří ke zlatým příspěvkům jejich společenské konverzace.
Blížili se za parného dne k Milánua on byl již za volantem utahaný a necítil se dobře. Najednou se ho Irenazeptala, jestli by si nedal kávu.
Jirka se usmál a řekl: „Ne, díky,za půl hoďky tam budeme a na hotelu si dáme, co budeme chtít.“ A pomyslel si,jak je od ní hezké, že na něj myslí. O chvilku později si všiml, že Irenapřestala mluvit a měl pocit, že něco zkazil. „Je všechno v pořádku,miláčku?“ zapátral. „Naprosto!“ odsekla Irena.
Jirka se celý zmatený zeptal: „Takv čem je problém?“ Irena jenom odsekla: „Tys nezastavil!“ Jirka byl ještězmatenější, protože o nějakém zastavováni nepadlo ani slovo, a tak to Ireněřekl. Ona mu odvětila, že by měl být citlivější – když se ho ptala, zda chcekávu myslela tím, že ona by si kávu dala. „A to ti mám číst myšlenky?"použil svoji oblíbenou ironii Jirka a bylo po dovolené.
A teď zpět k nám. Něcopodobného se včera přihodilo, ale já to bez Tvé pomoci prostě nejsem schopendešifrovat. Nicméně mohu Tě ujistit, že pokud se stalo cokoli podobného, na můjvztah k Tobě to nemá naprosto vliv. Miluji Tě, jsi skvělá žena a já o Tebenemíním přijít kvůli blbině. Pokud se ovšem mýlím, bylo by fajn, kdybyspřekousla svoji hrdost napsala mi, o co vlastně šlo. Změna tvého chování bylavčera totiž tak evidentní, že mi z toho vůbec nebylo dobře. Ať užostentativně zapálená cigareta, kožené poděkování za večer, strojené přáníhezkých snů na mailu…..
Jinak jsem moc rád, že jsem tohlenapsal, protože moje první myšlenky byly toho typu, že mám svou hrdost, žedolejzat nebudu apod. Jirka s Irenou si zkazili dovolenou, ale já vím, žety jsi moje štěstí, a hrdost? Té mám tolik, že si ji mohu klidně kus odpustit.
PRO PETRU
07.Srpen 2010PRO PETRU
Tak tohle jsem ve svém životěopravdu nečekal. Ale přišlo to. Asi jsem tomu šel naproti a mělo se to stát.Potkal jsem ženu, po které toužím!!! Už jsem měl pocit, že o těchto věcech mohuve svých letech jenom snít, popřípadě vzpomínat na minulost. To se mi teď alepo tomhle zážitku vůbec ale vůbec nechce.
Kdyby mi někdo řekl, že takovouvoňavou ženskou najdu na internetu, tak mu rovnou řeknu, že je úplnej debil.No, ale teď bych se mu omlouval. A rád.
A jak to v životě chodí, zavšechno mohla náhoda. Byl jsem netu a v upoutávce byla žena, která mne naprvní pohled zaujala, a tak jsem jí nabídl seznámení. Jaké bylo mé překvapení,když jsem dostal odpověď, že jsem její typ, že jsem jí sympatický, ale že žijes přítelem a seznamovat se nechce. Docela mne to zamrzelo, ale nějak sestalo, že jsme pokračovali v konverzaci a postupem času (mimochodem velmikrátkého), jsem zjistili, že k sobě máme blíže a blíže. Po třech dnechkonverzace odjížděla Petra s rodinou na týden do Německa a já jsemzjistil, že se chovám jako náctiletej kluk, protože jsem si uvědomil, že mitady na skle bude chybět. Byl jsem mile překvapen, když jsem se dozvěděl, že jeto oboustranné.
Nicméně týden uplynul a já jsemdocela nervózně očekával její návrat. Říkal jsem si, že to bylo jenom takovéchvilkové, jenom po netu, protože o setkání nikdo z nás vůbec nemluvil.Asi jenom člověk, který je zamilovaný může pochopit, jakou jsem měl radost,když jsem po jejím návratu zjistil, že to tak není, že sympatie jsou vzájemné apřetrvávají.
Když jsem si tohle uvědomil, začaljsem mít o takový vztah vážný strach. Ne proto, že bych se ho bál, ale proto,že jsem o něj nechtěl přijít. Dokud jsme se neviděli, tak by to asi bylo jenomkrátkodobé zklamání, protože bych věděl, že jsem přišel o ženu, se kterou jsemsi byli sympatičtí na dálku. Neslyšel jsem její hlas, neviděl její gesta, reakcea nevedl s ní debaty. Ano, to bylo přesně to, co mne na ní okamžitězaujalo.
Seděli jsme spolu na zahrádcev Krčském lese a povídali. Já jsem si ani nevšiml, jak ten čas strašněletěl a najednou byl čas odejít. Byl jsem zklamaný, protože jsem zjistil, žejsme v osobním sbližování příliš nepokročili. Teď si uvědomuji, že tonebylo ani tak zklamání, ale takový ten pocit prodlužování očekávání, protožebylo jasné, že k sobě něco více cítíme oba. Já za sebe musím říci, žekromě toho očekávání, jsem si uvědomil, jak ohromný jsem měl strachz případného odmítnutí. I když jsem tušil, že by asi nepřišlo,stoprocentně jsem to nevěděl a takovou příležitost jsem nechtěl zničitjakýmkoliv stínem neporozumění nebo nesouhlasu ze strany Petry. Prostě jsem siříkal, že trpělivost je to nejlepší, co mohu udělat a moje zkušenost mi říkala,že co se má stát, stane se dříve nebo později.
A skutečně. Včera jsme se viděliznovu a opět to bylo takové chození kolem horké kaše. Tématu jestli ano nebone, jsme se úzkostlivě celé odpoledne oba vyhýbali. A musím přiznat, že to bylaprávě Petra, která to nakonec rozťala. A takovou jednoduchou větičkou, že senám do toho nikomu nechce. Nevím, jestli si v tu chvíli uvědomila, žetěchto pár slov, vlastně znamenalo souhlas a já jsem tím dostal jasný pokynk převzetí iniciativy, zvláště když ještě dodala, že o to nechce přijít(jestli nejsem domýšlivý, tak myslela milování a sblížení se se mnou).
Nakonec jsme jeli ke mně a bylo toněco úžasného. Na pocit, kdy jsem tu krásnou ženu objal a mohl líbat nemohu asinikdy zapomenout. Nevzpomínám si, že bych s nějakou ženu zažil tak krásnémilování hned napoprvé. Chvíli byla něžná a chvíli krásná dračice, která si umísex opravdu vychutnat.
Nechci zacházet do podrobností,ale pro mne bylo důležité i to, co se dělo potom. Vím, že když jsem se s nějakouženou takhle pomiloval, tak jsem byl vždy strašně rád, když odešla a to conejdříve po sexu. Pamatuji se, že jsem tomu musel i párkrát pomoci. Ale tadybylo všechno jinak.
Chtěl jsem ji pořád líbat,objímat, hladit a užívat si těchto vzácných chvil, kterých v životěopravdu moc není. Aspoň v mém. Kdyby u mne mohla zůstat, byl bychspokojený a asi bych vůbec neusnul. Nebo bych naopak spal jako dítě s nív náruči. To se ale nikdy nedovím, protože musela domů vyvenčit psa.Škoda, ale je jasné, že ten pes za to nemůže a snad nakonec měl po zbytek nocidoma i spokojenou paničku.
Ano miláčku, to jsem psal o nás dvou. Petře a Kristiánovi. Myslíš, že budu mít příležitost napsat ještě nějaké pokračování?
