ŽENA MÝCH SNŮ
10.Srpen 2010ŽENA MÝCH SNŮ
Dnes jsem JI opět viděl. PETRU. Abyla opět skvělá.
Bylo to vlastně poprvé, odpondělí, kdy jsme řešili náš „ohromný“ problém. Jak už to tak chodí, on vlastněvůbec žádný nebyl. Jsem šťastný, že se potvrdila moje diagnóza a že se jednalopouze o nedorozumění vyplývající z rozdílů mezi mužem a ženou. Když mi namoji otázku - co se vlastně stalo - Petraodpověděla, že jí přišlo, že chci být po zbytek noci sám, tak jsem opravdunevěděl, z čeho tak usoudila. V první fázi řekla, že to byla její chybaa že se špatně vyjádřila a nějak jsme to téma pro tu chvíli opustili.
Když jsme se ale k tomupozději vrátili, tak z ní vylezlo, že u mne chtěla zůstat přes noc. Av tu chvíli mně docela zatrnulo! Chybu totiž vůbec neudělala Petra, alejá. A to jasnou!
Den před tím jsem se jí zeptal,jestli u mne může zůstat přes noc. Její odpověď, že musí domů vyvenčit psa jsemmusel přijmout, na to se nedá moc namítat. Můj omyl spočíval ale v tom, žejá se druhý den vůbec na tutéž věc nezeptal, protože jsem se domníval, žesituace se nezměnila. Naflákal bych si za to hubu. Já, který v jednom kuselidem vpaluju ať nedělají předčasné závěry, úplně v pohodě přehlédnu fakt,že milovaná osoba změnila názor a buď se zařídila nebo rozhodla, že to nějakdopadne. Ať už to ale bylo jakkoliv, ona CHTĚLA být se mnou a já s toutovariantou vůbec nepočítal. A jenom z toho důvodu, že včera nechtěla. Hanbamě fackuje, ale potrestán jsem byl ze všeho nejvíce tím, že jsem zůstal sám a Petraještě odjela naštvaná. Na svoji chabou obranu mohu jenom říci, že mne to vůbecnenapadlo a kdyby se mne zeptala, tak bych jí asi opravdu snědl radostí aláskou. Pořád si o sobě myslím, jak nejsem zkušenej frajer a dělám chyby jakosedmnáctiletý mladík. I když to bych asi tomu mládenci křivdil, protože on bytu ženskou přemlouval a naléhal by na ni, až by u něj zůstala. No nezvolil jsemani tady nejlepší příklad a tak toto téma raději opustím.
Když jsme si s Petrou dnespovídali mohla mít možná pocit, že na ní čumím jak debil (je to tady..). Ne žebych si tak přímo připadal, ale strašně mi ten jeden den, co jsem ji nevidělchyběla a já se jí nějak vůbec nemohl nabažit. Pořád si říkám, jak můžu míttakové štěstí, že se seznámím a ještě po netu s takovou krásnou ženou. Kdyby miněkdo před týdnem řekl, že to bude vzájemné a takhle fantastické, tak mu jenomřeknu moje oblíbené blogové slovíčko… Ale to už důvtipný čtenář intimně zná…
Když jsme se dnes rozešli, takjsem cítil takovou rozpolcenost, jako už dlouho ne. Na jednu stranu jsem chtělbýt s ní a na druhou mi přijely dětičky. No dětičky, mladý mužs mladou ženou, ale nedá se nic dělat, pořád je mám rád. Když se přihrnulidomů, byl jich plný byt a celé to tu ožilo… Ale přeci jenom úplně jinak, nežkdyž jsme tu byli s Petrou… Když jsem si tohle uvědomil, nějak jsem i mlaďasepřestal poslouchat když mi vyprávěl jak trénoval, a myslel na NI. Jenom doufám,že je synek jako ostatní muži velice špatný pozorovatel a nevšiml si, žetatínek je úplně mimo mísu. A ten teda byl… no snad mimo celou galaxii, alenakonec – když to není často…
Ta změna bytu byla ohromující.Když jsem tu byl sám, tak jsem vůbec nepřemýšlel, kde jsi tady seděla, ležela abyla. Když tu ale začali úřadovat potomci, tak jsem Tě najednou viděl všude apři troše nepozornosti jsem Tě, mohl výkřikem varovat, aby ses nesrazilas mým synem, když jsi šla ke gauči, na kterém jsme se milovali. Teď se naněm ale líně rozvalovala dcerunka… Ještěže ten chudák (gauč) neumí mluvit,protože zatímco ona na něm klidně polehávala, my jsme mu valchovali záda dvěnoci po sobě. Další kdo odnesl naši lásku, jenom doufám, že bude poslední……….
V Praze 7.7.2010
