Asi se divíte nadpisu článku (možná vás sem přivedla zvědavost), ale když jsem se včera občas mrknul jaký články tady přibývají a jak se autoři snaží zaujmout názvem, tak mi to nedalo. Nevím, zda názvy typu "švédská trojka" mají přilákat co nejvíc čtenářů a co z toho autor má, kromě narcistickýho pocitu, že je nejčtenější, ale asi v tom něco bude.

Takže můj sociální pokus je v záhlaví a uvidíme, kolik lidí se sem mrkne, když to je nazvaný takhle pitomě (pokus možná dopadne bídně, přecejen to není nic se sexem, hip hopem ani nic dostatečně šokujícího).

Edit: mno název byl brekeke :) každopádně mi to nedalo a změnil jsem ho na něco lehce inteligentnějšího.

Kdo tady teď čeká nějaký sáhodlouhý a psychologicky vyčerpávající hodnocení přístupu lidí, tak je na špatným místě, protože zabloudil do mýho pseudodeníku a dál si počte maximálně tak hromadu v podstatě nezajímavých věcí ;-)

Jak včera den skončil, tak dneska začal. Venku zase mlha a já si jen tak mimoděk včera při návštěvě u mamči vzpomněl na jeden geniální fór, co šel kdysi v nějakým pořadu v televizi, kde se snažili lidi nějak nachytat. Vím, že to byla nějaká zahraniční verze a chlapa tam totálně dostali. Já to pro přestavu popíšu a pokusím se najít pak na youtube, teď to ve mně hlodá :)

Nepamatuju si to už přesně, každopádně týpek jel v zimě po Německu (asi?) autem a projížděl lesem, byla tma. Na konci lesa byla hustá mlha (asi jako včera večer dneska ráno tady) a když z toho lesa vyjel, tak se ocitl v krapet jiným světě. Značky už nebyly německy, ale snad norsky nebo jak (mám pocit, že tam snad byl i ukazatel, že je kousek od Osla). Zastavil na nejbližší benzínce, že se poptá na cestu, co si z toho matně pamatuju je jen jeho šok, když mu za oknem benzínky projelo psí spřežení a všichni tam mluvili norsky místo německy. Chlap v šoku, dívák smíchy v křeči (ono když si v klidu jedete lesem kousek od baráku a za pár minut jste několik set kilometrů jinde a zdá se to reálný, tak kdo by v šoku nebyl). Tak nějak to bylo a mě ta vzpomínka prostě včera fakt pobavila.

Občas si taky přijdu jako on, něco vás dostane, že nevěříte vlastním očím, uším a nejste si jistý, zda se vám to jen nezdá. Je to trochu symbolický, protože poslední dobo use mi zdá, že se prodírám právě takovou mlhou, jaká je venku a snažím se tak nějak vidět skrz. Nijak extra m ito nejde, ale že bych se vzdával nebo chtěl nechat věci plynout aniž bych do toho nějak zasahoval, to zase ani náhodou. Nejsem ovce a chci si věci kolem sebe ovlivňovat.

A hlavně, za některý věci stojí za to bojovat do poslední chvíle, kdy je naděje, že se všechno zlepší a všechno bude dobrý. Každej si v tom může najít sebe a říct si, co je pro něj opravdu důležitý, kdy jde opravdu o kus života a kdy jde opravdu o to, kam směřuje. Dny jsou plný rutiny a je na člověku, jak si poradí s tím, co rutina není.